Doménou městské autobusové linky č. 111, jejíž předchůdkyně poprvé svezla těžce pracující lid nikoli v období První republiky, ale až za dob trvání Protektorátu Čechy a Morava, byla vždy východní oblast hlavního města a přilehlé příměstské lokality. Zejména zapojování dosud samostatných obcí do sítě pražské hromadné dopravy však v průběhu let postupně přebudovalo její charakter z dělnické linky, přepravující především pracovníky rozrůstající se malešicko-hostivařské průmyslové zóny, do klasické radiální linky, obsluhující hned několik městských částí zároveň.

Dolní Měcholupy, ač nepříliš osídlená obec nevelké rozlohy, patřily do skupiny obcí, kterých bylo možné dosáhnout prostředky hromadné přepravy poměrně brzy. V tomto ohledu určitou výhodu představuje její umístění na významné tranzitní komunikaci, staré černokostelecké silnici, kde jsou doloženy první průjezdné poštovní autobusové linky do Kostelce nad Černými lesy a Kouřimi, již od roku 1929. Ještě během prvorepublikových let přibyly další, dodnes provozované, soukromé i státní spoje např. do Kutné Hory, Chocerad či Sázavy. Měcholupští též mohli užívat osobních vlaků dráhy císaře Františka Josefa, stačilo pouze pěšky dojít k železniční stanici v Hostivaři (zprovozněna roku 1871), později také zřízení zastávky Horní Měcholupy (od 1926). Městská autobusová doprava se k Dolním Měcholupům přibližuje už během válečných let. Protektorátní Elektrické podniky zavádí od 15. února 1943 novou autobusovou linku G, obsluhující trasu Nové Strašnice¹⁾ – Malešická továrna – Štěrboholská²⁾ – Hostivař, U továren, je však nutné podotknout, že obsahovala pouze několik málo spojů v přepravních špičkách všedních dnů, sloužících zejména pracovníkům hostivařských průmyslových závodů. S výjimkou krátkého přerušení provozu (mezi 6. zářím a 25. říjnem 1943) však zůstávala provozována až téměř do konce války – válečná ekonomika nutně vyžadovala zachování výrobní činnosti. Podruhé je provoz této autobusové linky v důsledku Pražského povstání a následné celkové konsolidace provozu dočasně přerušen na výrazně delší období, od 5. května 1945 do 11. března 1946.

K 9. září 1946 přebírá obsluhu hostivařských továren nově zavedená autobusová linka M a námi sledovaný spoj je tak uvolněn pro přesměrování k Dolním Měcholupům – trasa je tak upravena do podoby Nové Strašnice – Malešická továrna – Štěrboholská – Frágnerka – Dolní Měcholupy. Ze zpětného pohledu se jedná o velmi ojedinělou úpravu, neboť do připojení této obce k hlavnímu městu zbývalo ještě více než dvacet let, zároveň však městská autobusová doprava ještě rozhodně nebyla ani zdaleka schopna dosáhnout výkonů, srovnatelných s předválečným provozem, a některé původní vnitroměstské relace, tímto dopravním prostředkem obsluhované, na své obnovení teprve čekaly. Propojení hostivařské tovární oblasti se Strašnicemi opět obnovila až roku 1951 zřízená linka K. Při příležitosti plošného přeznačení městských autobusových linek, které proběhlo k 31. prosinci 1951, obdržela dosavadní linka G nové číslené označení 111 za současného zachování tehdejší trasy. Primárně se autobusové linky podle nového systému číslovaly tak, aby jejich označení bylo co nejpodobnější návazné tramvajové lince, v případě linky 111 však toto pravidlo nemohlo být zcela ctěno, u její pražské konečné, Nové Strašnice, k termínu přečíslování končily svou jízdu dvě autobusové linky zároveň (G, K), ale dále k centru města pokračovala pouze jediná tramvajová linka 16. To se nezměnilo ani 24. července 1952, kdy byla zprovozněna nová tramvajová smyčka Černokostelecká, u níž jsou od tohoto dne linky 111 a 116 ukončeny.

Výše zmíněná autobusová linka 116 neměla v oblasti Strašnic a Hostivaře dlouhé působení. Již k 15. září 1952 je trvale zrušena a nahrazena změnou trasy linky 111, která nadále obsluhuje trasu Černokostelecká – Malešická továrna – Štěrboholská – Kabelovna – Nádraží Hostivař – U továren – Dolní Měcholupy. V této podobě je bez dalších úprav provozována až do 3. října 1960, kdy byl její provoz ukončen a její trasa se stala pokračováním autobusové linky 115, dosud obsluhující trasu Vysočany – Černokostelecká, která obsluhu Dolních Měcholup v plném rozsahu zrušené linky 111 převzala. V naprosto shodné trase je však k 16. lednu 1963 provoz linky 111 obnoven. Původně se mělo jednat pouze o dočasné opatření (v oblasti Malešic probíhala rekonstrukce komunikace, kvůli níž linka 115 nemohla dále pokračovat k Černokostelecké a musela tak být roztržena na dvě spolu neincidující větve), posléze se tato úprava prohlásila za trvalý stav. Ještě téhož roku, 2. května 1963, se prodlužuje až do Vršovic do zastávky Náměstí Kubánské revoluce, od 3. ledna 1966 je naopak zkrácena ke konečné trolejbusů Průběžná.

V první polovině sedmdesátých let pak linku postihlo větší množství dočasných výluk (zmiňme zejména dlouhodobou uzavírku ulice U Továren), v jejichž důsledku docházelo k dočasným úpravám trasy, které měly za následek dokonce rozdělení linky na dvě větve 111 A a 111 B přibližně v duchu zásady, kdy větev 111 A obsluhuje přímou trasu Průběžná – Černokostelecká – Dolní Měcholupy, zatímco větev 111 B spojuje Průběžnou s různými zastávkami v hostivařské tovární zóně. Trvalou změnu tak představuje až úprava dolnoměcholupské větve do trasy Skalka, Hájecká³⁾ – V Rybníčkách – Štěchovická – Černokostelecká – Malešická továrna – Štěrboholská – Kabelovna – Hostivař, Autorenova – Dolní Měcholupy, OÚNZ – Dolní Měcholupy z 30. června 1973. Rozsáhlé změny linkového vedení povrchových spojů městské hromadné dopravy v celé východní oblasti města vyvolalo zprovoznění úseku II.A (Náměstí Míru – Želivského) pražského metra. Součástí těchto plošných úprav, proběhnuvších dne 20. prosince 1980 bylo i odklonění autobusové linky 111, která od tohoto dne opouští sídliště Skalka a je nadále provozována v trase Želivského – Černokostelecká – … – Dolní Měcholupy. Od 1. listopadu 1983 také začíná vybranými spoji zajíždět do obratiště Léčiva, pouze však v mimošpičkových provozních obdobích, kdy zde nebyla zajištěn obsluha klasickými dělnickými autobusovými linkami (115, 122, 204, 238).

Během osmdesátých let docházelo k dalším nevýznamnějším přeložkám trasy a přemisťování zastávek v oblasti dnešní Průmyslové ulice, zejména v souvislosti s postupným dokončováním a zprovozňováním částí tzv. Pražského průmyslového polookruhu, a tak přejděme přímo až k 5. červenci 1990. K tomuto termínu je v dosud manipulačním úseku trasy A zprovozněna další vestavěná stanice, Skalka, a autobusové linky v okolí jsou k tomuto novému terminálu hromadně odkláněny, linku 111 samozřejmě nevyjímaje. Ta je od tohoto data provozována v trase Cíl⁴⁾ – Zahradní Město – Skalka – Mokřanská – (Radiová – Léčiva) – Kablo – TOS Hostivař⁵⁾ – Dolní Měcholupy se zachovaným smyslem občasného zajíždění k Léčivě a na Radiovou. Již k 12. březnu 1991 je však v rámci doplňkových úprav linkového vedení nedaleko Skalky zkrácena pouze do trasy Skalka – Dolní Měcholupy.

Výraznou změnu představuje omezení provozu linky 111 pouze na přepravní špičky pracovních dnů, které vstoupilo, společně s definitivním opuštěním sporadické obsluhy Léčivy a Radiové, v účinnost 15. října 1991. Ke stejnému termínu je však v totožné trase (Skalka – Léčiva – Dolní Měcholupy) zavedena nová linka 240, provozovaná naopak pouze mimo přepravní špičky, a tak se v konečném důsledku jedná pouze o číselné rozlišení jednotlivých variant spojů téměř téže trasy. Od 3. dubna 1995 je provoz linky 111 rozšířen i do dopoledního sedla pracovních dnů, neboť dochází k jejímu prodloužení do trasy Skalka – … – Dolní Měcholupy – Sídliště Horní Měcholupy – Na vartě – Nové Petrovice – Sídliště Petrovice, později, k 1. červenci 1995, je při jízdě ve směru do Petrovic obnoveno zajíždění přímo do prostor obratiště Dolní Měcholupy.

28. ledna 2001 organizátor systému Pražské integrované dopravy v rámci zpřehlednění sítě přistoupil v několika případech ke sloučení dvojic různých linek s podobnou trasou pod jednu, shrnující obě provozované varianty. Tato změna se týkala dosud provozovaných svazků linek 102 + 236, 103 + 258 a též 111 + 220. Linka 111 tak od tohoto dne dále obsluhovala trasu Skalka – … – Sídliště Petrovice – Jakobiho – Dolnokřeslická – Místní úřad Křeslice⁶⁾ – Pitkovice. Zanedlouho, k 1. prosinci 2005, však v souvislosti se zřízením nové tangenciální linky č. 240 (Háje – Sídliště Petrovice – Dubeč – Černý Most) dochází k opětovnému zkrácení pouze do úseku Skalka – Dolní Měcholupy. Za zmínku jistě stojí, že městská část Praha – Křeslice nesla snížený počet spojů, který po úbytku linky 111 nebyl nijak nahrazen, velmi nelibě, a po následujících pět let soustavně z obecního rozpočtu financovala provoz zvláštní autobusové linky č. 754, nezahrnuté do systému PID.

Začátkem léta roku 2006 byl slavnostně dokončen nový přestupní terminál mezi autobusovou dopravou a metrem, nazvaný Depo Hostivař. Některé městské části, mezi něž patřila i Dubeč, které do tohoto uzlu nyní napojovaly návazné autobusové linky, však po krátké době začaly požadovat obnovení spojení na Skalku. Právě Dubči ale jako jediné bylo vyhověno – k 1. září 2007 je linka 111 posílena a prodloužena do trasy Skalka – … – K Dubečku – Dubeček – Lázeňka – Škola Dubeč – Dubeč, čímž zcela nahradila autobusovou linku 228. O rok později, 14. prosince 2008, je dále upravena do současné podoby Skalka – Mokřanská – V Chotejně – Továrny Hostivař – U Střediska – Dolní Měcholupy – K Dubečku – Dubeček – Lázeňka – Škola Dubeč – Dubeč – Kolodějská obora – Kvasinská – Koloděje, přičemž této úpravě padla za oběť i dřívější kolodějská stálice č. 229.

Linka 111 je po celou dobu svého provozu plánovaně vypravována výhradně autobusy standardní délky, stejně jako vykazuje pozoruhodnou stálost z hlediska přiřazení jednotlivým dopravcům. Není doložen žádný případ výpomoci místními provozovnami ČSAD, a až na jednu krátkou výjimku, kterou představuje provozování soukromou společností FEDOS v rozmezí od 1. ledna 1992 do 16. října 1992, stále spadá do pole působnosti majoritního městského dopravce, Dopravního podniku hl. m. Prahy, případně jeho předchůdců. Za zmínku stojí téměř stabilní vypravování posledního autobusu Karosa C 734 z provozovny Vršovice (vůz č. 3039), který počátkem 21. století tvořil každodenní kolorit této linky.

¹⁾ – zastávka polohou odpovídá současné zast. Černokostelecká, v daném období zde však byla tramvajová trať z centra ukončena úvraťovým kolejovým přejezdem, názvu pozbývá až po vystavění smyčky r. 1952
²⁾ – zastávka zřízena v místě křižovatky černokostelecké a štěrboholské silnice, u dnešní zast. Ústřední
³⁾ – odpovídá současné dnešní zastávce Královická, přestože obratiště Hájecká neslo později název Sídliště Skalka, zaniklo v souvislosti s výstavbou Jižní spojky roku 1997
⁴⁾ – nyní Centrum Zahradní Město
⁵⁾ – v současnosti zastávka Továrny Hostivař
⁶⁾ – nyní zastávka Křeslice