Autobusová linka pražské městské dopravy čísla 260 sloužila cestujícím hlavního města hned ve čtyřech různých podobách, které se od sebe navzájem odlišovaly jak primárními funkcemi, které v síti hromadné dopravy plnila, tak i lokalitami, v nichž působila. Pod jedním číselným označením se tak v běhu času vystřídaly rychlíkové spoje, svážející obyvatele nových sídlišť co nejrychleji k nejbližší stanici metra, s linkou, meandrující výhradně ve spoře osídlené vilové zástavbě v okolí železniční zastávky na pražské periferii.

Poprvé se linka 260 do pražských ulic vydává 28. března 1983, kde v trase Sokolovská – Dopravní podniky¹⁾ – Písečná²⁾ – Podhajská pole – Čimice zajišťuje ve špičkách pracovních dnů přímé spojení čerstvě osídlovaného čimického sídliště s centrem města, případě s nejbližší stanicí trasy metra C. Jmenovanou linku lze označit nejen jako jeden z napaječů pražského metra, ale též jako klasickou radiální linku, svážející obyvatele okrajové čtvrti města přímo do jeho centra, kterým okolí stanice Sokolovská bezesporu bylo. Ve své době se ale nejednalo o jedinou linku tohoto druhu, počátkem osmdesátých let byla prakticky zastavěna celá plocha tzv. Severního města, z jehož mnoha sídlišť vedlo více autobusových linek k dosud vzdáleným stanicím metra, které v jeho počátcích zatím nedoputovalo dále, než za hranice centra města. Podobnými spoji tak kromě Čimic disponovaly například Bohnice (linky 144 a 200), Prosek (156, 197, 210) a Letňany (233).

V návaznosti na zprovozňování dalších úseků pražského metra, jimiž se postupně přibližovalo okrajovým sídlištím, však následně pomíjely důvody existence takových linek, které pak byly zkracovány, odkláněny, případně zcela rušeny. Do poslední jmenované skupiny spadá i námi sledovaná linka 260, která k termínu trvalých změn 4. listopadu 1984, navazujícím na otevření úseku metra III.C (Sokolovská – Fučíkova), svůj provoz trvale ukončuje a v relaci mezi Čimicemi a nejbližší stanicí metra C je nahrazena prodlouženou linkou 152, která obsluhu tohoto přepravního vztahu zcela přebírá.

Druhé obsazení čísla 260 na sebe nenechává dlouho čekat, tentokrát je však použito pro linku, vycházející z již několik let provozovaného účelového spoje. Již 1. června 1983 vyjíždí nová autobusová linka s netradičním označením X700, která na trase Hradčanská – Vypich – MNV Řepy³⁾ – Stavební stroje⁴⁾ zajišťuje zejména přímé spojení tohoto podniku s páteřním dopravním prostředkem. Jejímu zvláštnímu charakteru ale též odpovídal silně omezený rozsah provozu, linku tvořilo pouze několik jednosměrných spojů v ranní přepravní špičce směrem ke Stavebním strojům⁴⁾ a obdobná organizace provozu panovala i v odpolední špičce ve směru opačném. K 4. listopadu 1984 je přeznačením na 456 zařazena do číselné řady mezi ostatní účelové linky, její ostatní parametry ale zůstávají nezměněny.

Účelová linka č. 456 prošla během své následující existence pouze drobnou změnou trasy, spočívající v jejím prodloužení ze zastávky Hradčanská do nedalekého obratiště Špejchar, které se uskutečnilo 3. listopadu 1985. Mnohem většího významu jmenovaná linka však nabývá až k 1. září 1986, kdy se stává předmětem hned několika trvalých úprav. Kromě opětovného přečíslování, tentokrát na tehdy volné číslo 260, a dalšího prodloužení trasy, která je nadále vymezena významnými zastávkami Špejchar – Hradčanská – Vypich – MNV Řepy³⁾ – Stavební stroje⁴⁾ – Zličín⁵⁾ – Sídliště Zličín, je též rozšířen rozsah jejího provozu. Nově je provozována v obou přepravních špičkách pracovních dnů v obou směrech, přičemž obsahuje větší množství spojů, které jsou vedeny v pravidelných intervalech (cca 20-30 minut).

Ani toto významné rozšíření provozu, kterým se linka 260 opět zařadila do skupiny běžných špičkových autobusových linek, ji kupodivu nezajistilo dlouhou a bezstarostnou budoucnost. Osudným se jí stalo prodloužení tramvajové trati od motolské vozovny do nedaleko vystavěného obytného celku Sídliště Řepy, jejíž zprovoznění vyvolalo v širém okolí rozsáhlé změny vedení autobusových linek. Realizovanými úpravami autobusové linky logicky opouštěly hlavní radiální vztahy směrem k centru města a naopak sledovaly zejména záměr v této lokalitě vhodně plošně doplnit nově zřízenou tramvajovou trať. Ani pro radiální linku 260 v nové síti linek už prostor nezbyl, je tedy k 27. říjnu 1988 znovu trvale zrušena.

Od chvíle dalšího návratu linky 260 zpět do systému pražské hromadné dopravy ji však nedělí ani rok. 2. června 1989 se tentokrát autobusy tohoto čísla objevují v jihovýchodním sektoru hlavního města, neboť každou ranní špičku pracovních dnů vyráží na trasu Horčičkova – Kosmonautů – Zupkova⁶⁾ – Družby – Litochlebské náměstí – Chodovec – Spořilov – Bohdalec – Koh-I-Noor, v níž zejména částečně vypomáhá dlouhodobě přetížené souběžné lince 213. Na lince je ale aplikováno oblíbené úsporné organizační opatření závěru 80. let, kdy jsou cestující přepravováni pouze v uvedeném směru. V odvratném špičkovém směru autobusy přejíždí režijně, čímž je docíleno rychlejších a efektivnějších oběhů s nižším počtem potřebných vypravených vozidel.

Drobnější úpravu trasování linky představovalo její prodloužení z dosavadní konečné Koh-I-Noor do zastávky Slavia z 2. září 1991, které umožnilo lépe využít další část manipulačních přejezdů vozů, na jejichž trase se nacházela. Mnohem zásadněji do jejího provozu však zasáhla reorganizace autobusové sítě na celém východě Prahy v listopadu 1995, která svou formou, kdy došlo ke zrušení několika výhradně špičkových posilových linek částečně předznamenala podobné časté úpravy, ke kterým bylo následně přistupováno v nadcházejícím desetiletí. Přestože k termínu těchto změn, 18. listopadu 1995, několik linek obdobného charakteru svůj provoz trvale ukončilo (206, 237, 252, 270), linku 260 takový osud nepotkal, naopak na svém významu výrazně nabyla.

Svou novou trasu, Jižní Město – Horčičkova – … – Koh-I-Noor – Kavkazská, nyní pojížděla v ranní i odpolední špičce pracovních dnů, a to obousměrně, čímž zejména nahradila dosud zde provozovanou linku 270, která její severní polovinu trasy do provedení zmíněných úprav obsluhovala taktéž ve shodném režimu. Ani v tomto případě však netrvá dlouho, než linku opět postihne značné omezení provozu, tentokrát v souvislosti s úpravami tras autobusových linek v oblasti horních Vršovic z 18. ledna 1997. V jejich důsledku je linka 260 znovu zkrácena do trasy Jižní Město – … – Koh-I-Noor, přičemž opět obsahuje pouze jednosměrné spoje výhradně v období ranní špičky pracovních dnů.

V takto ořezané podobě, v níž opětovně plní funkci pouhé špičkové posily souběžné linky 213 během tří nejexponovanějších ranních špičkových hodin, přežívala až do 19. dubna 2005⁷⁾. Linka 213 od tohoto dne nadále nezajížděla do nitra Vršovic, ale naopak se jich pouze dotýkala v zastávce Slavia, určité náhradní spojení této vršovické části ale zajistila upravená linka 260, která ve své nové poloookružní trase Jižní Město – … Bohdalec – Koh-I-Noor – Slavia – Bohdalec – … – Jižní Město, v níž byla provozována v ranní i odpolední špičce pracovních dnů. S ohledem na její polookružní charakter je též zjevné, že uvedený vztah zajišťovala obousměrně, zejména na začátcích a koncích špiček ale též obsahovala několik spojů, které začínaly nebo končily jízdu v "nácestné" zastávce Koh-I-Noor.

Další drobnější úpravou trasy linka prochází v návaznosti na dokončení výstavby tzv. Justičního paláce v areálu bývalých kasáren nedaleko zastávky Na Míčánkách, tedy objektu, sdružujícího na jednom místě obvodní soudy a obvodní státní zastupitelství hned pěti pražských městských obvodů najednou, kde se očekávala výrazně zvýšená poptávka. Počínaje 2. zářím 2006 je prodloužena do trasy Jižní Město – Háje – Ke Kateřinkám – Opatov – Litochlebské náměstí – Chodovec – Spořilov – Bohdalec – Koh-I-Noor – Na Míčánkách – Slavia – Bohdalec – … – Jižní Město. Zanedlouho je též význam této linky ještě více zdůrazněn rozšířením rozsahu jejího provozu, neboť od 30. října 2006 obsahovala spoje také v dopoledním a podvečerním období pracovních dnů (poslední spoje vyjížděly z Jižního Města cca ve 21⁰⁰ hod.).

Osudným se lince 260 stal další termín rozsáhlých úprav autobusové sítě na celém jihovýchodě hlavního města, který se stal skutečností 1. září 2009. Provedené změny tradičně sledovaly zejména záměr zpřehlednit linkové vedení, a to především snížením celkového počtu autobusových linek, kterého může být snadno dosaženo právě sloučením souběžných skupin několika linek pod jedno společné označení. Linka 260 je tedy k této příležitosti trvale zrušena a přepravní vztah, jehož obsluhu zajišťovala, byl nahrazen odkloněním a prodloužením stávající radiální linky 135.

Počínaje 11. prosincem 2011 se lze s linkou 260 setkávat v jejím dalším obsazením, celkově v pořadí již čtvrtém. Od zmíněného termínu vyráží v denním celotýdenním provozu na trasu Nádraží Klánovice – Hulická – Polešovická – Netušilská, v níž tedy plní roli krátkého spoje lokální obsluhy s převládající funkcí svážení obyvatel místní řídké zástavby k nedaleké železniční zastávce. Jedinou trvalou úpravou linka prošla 30. června 2012, kdy došlo k omezení rozsahu jejího provozu pouze na denní období pracovních dnů, neboť víkendové spoje si svou klientelu ani za více než půlrok své existence ospravedlnitelné množství cestujících najít nedokázaly. Od tohoto data slouží cestujícím ve stále stejné podobě.

Aktuálně provozovanou verzi linky 260 kupodivu k životu nepřivedla nijak výrazná přepravní poptávka v této dříve neobsluhované oblasti oblasti, vždyť podobných lokalit se srovnatelnou docházkovou vzdáleností k nejbližším zastávkám hromadné dopravy lze na území hlavního města najít nespočet. Naopak, výměnou za zřízení této v jistém smyslu "nadstandardní" linky zastupitelstvo městské části Újezd nad Lesy odsouhlasilo organizátorovi systému integrované dopravy realizaci ostatních relevantních úprav, které vyvolávaly mezi místními obyvateli znepokojení, mezi něž patřilo např. nahrazení linky 109 linkou 163 nebo omezení linky 250.

S provozem linky 260 se po většinu doby její existence neodmyslitelně pojil městský majoritní dopravce, pražský Dopravní podnik, ale po svém posledním zřízení z 11. prosince 2011 vyráží v režii soukromého dopravce Stenbus, s.r.o., který její obsluhu dodnes. Stejně tak byla linka dříve neodmyslitelně spjata s vypravováním klasických standardních autobusů, výjimku, potvrzující pravidlo, tvořilo období mezi 2. zářím 1989 a 18. listopadem 1995, kdy její sporadický provoz zajišťovaly pouze kloubové vozy. Naopak na její aktuální podobu jsou počínaje 11. prosincem 2011 vypravovány výhradně midibusy, nelze však vyloučit možnost výjezdu kapacitnějších druhů vozidel, zejména v případech neschopnosti stabilně vypravovaných nízkokapacitních vozů.

¹⁾ – odpovídá nynějšímu terminálu Vltavská
²⁾ – současný název zastávky Čimický háj
³⁾ – pozdější názvy Místní úřad Řepy a Řepský hřbitov
⁴⁾ – od 22. ledna 2000 nese zastávka název Strojírenská
⁵⁾ – současná zastávka Halenkovská, nezaměňovat s nynějším terminálem u stejnojmenné stanice metra
⁶⁾ – současná zastávka Ke Kateřinkám
⁷⁾ – s ohledem na probíhající dlouhodobou výluku mostu v Moskevské ulici byla až do 1. září 2005 vedena po objízdné trase s průjezdnou konečnou zastávkou Kavkazská