Autobusová linka 179 v dobách svého zřízení jednak výrazně zkvalitnila napojení ruzyňského letiště na síť pražské veřejné hromadné dopravy, v druhé řadě však také dovedla městské autobusy přímo do nitra nenápadné rezidenční čtvrti, Liboce. Po dlouhá léta bylo možné linku zařadit nejen do skupiny tangenciálních linek, ale díky hned několika překrývajícím se místně-obslužným relacím též kvalifikovat i jako poměrně nezvyklý druh napaječe, respektujícího vyjma klasické spádovosti k nejbližsí stanici metra též několik tramvajových tratím, které trasu linky na vícero místech kříží. Po posledních provedených úpravách, které podobu linky výrazně změnily, však nakrátko znovu převládla funkce klasického napaječe.

Zcela bez návaznosti na jakoukoli změnu komunikační sítě či jiné události, skokově přetvářející přepravní vztahy v dané oblasti, je dne 29. dubna 1972 slavnostně (klasický provoz zahájen až následující den) zřízena nová autobusová linka 179, obsluhující relaci Motol – Vypich – Větrník – Petřiny – Libocká – Divoká Šárka – Dědina – Slánská¹⁾ – Staré letiště²⁾ – Ruzyně, nové letiště, a to v režimu celodenního a celotýdenního provozu. V naprosté většině své trasy se jedná o zcela nové spojení a souběžně se zavedením linky 179 nedochází k omezení či zrušení žádného jiného spoje, výjimku tvoří paradoxně úsek, který by se z letmého pohledu mohl jevit jako ten nejvýznamnější – v závěrečné části u ruzyňského letiště nahradila mezi zastávkami Staré letiště a Nové letiště dosud zde vedenou linku 108, která je tak o stejný úsek ke stejnému dni zkrácena.

Nově zavedená linka 179 umožňovala na vícero místech přestup na pravidelné tramvajové linky, přičemž právě změna, týkající se primárně návazného tramvajového spoje na její jižní konečné, stála za úpravami trasy 179. 14. ledna 1974 byl na tramvajové lince č. 9 ukončen provoz starých souprav dvounápravových motorových a vlečných vozů – na průběžné obnově vozového parku by jistě nebylo nic zlého, pokud by ovšem neprobíhala výhradně jednosměrnými vozy. Konečná stanice Motol však nebyla řešena klasickou smyčka, obracení se uskutečňovalo vzájemným objížděním vozů úvratí na dvojici kolejových přejezdů. Po ukončení provozu posledních obousměrných vozů tak zákonitě muselo dojít ke zkrácení linky 9 k nejbližší klasické smyčce, přičemž náhradní dopravu ve zrušeném úseku zajistily prodloužené autobusové linky 164 a 179 – ta se od 14. ledna 1974 trvale prodloužila do trasy Nové letiště – ... – Motol – Kotlářka.

V souvislosti s dlouhodobou rekonstrukcí Plzeňské třídy, jejíž negativním průvodním efektem též bylo přerušení provozu tramvají, je v rozmezí od 5. září 1977 až do 8. listopadu 1979 prodloužena z Kotlářky přes zastávky Zámečnice³⁾, Kavalírka, U Zvonu a Bertramka až na smíchovskou křižovatku Anděl, čímž zajistila, společně s taktéž prodlouženou linkou 164, náhradní dopravu v celém vyloučeném úseku. Přestože v této podobě existovala více než dva roky, stále se jednalo pouze o dočasnou změnu trasy, a tak se s dokončením rekonstrukce a návratem pravidelného tramvajového provozu opět na svou původní konečnou do autobusového terminálu Kotlářka zkrátila.

Významným datem z hlediska výstavby infrastruktury veřejné hromadné dopravy v celé jihozápadní oblasti města je 27. října 1988, kdy ve stejný den jednak zahájila provoz nová tramvajová trať, prodlužující plzeňskou radiálu od Vozovny Motol až do nového obratiště Sídliště Řepy, a dále dochází ke zprovoznění nového úseku metra III.B Moskevská – Dukelská, přibližující tento páteřní dopravní prostředek právě budovanému Jihozápadnímu městu. Obě tyto stavby výrazně ovlivnily trasování drtivé většiny linek povrchové dopravy v celém širším okolí, pominuta samozřejmě nezůstává ani linka 179. Ta je od zmíněného data nadále vedena v trase Dukelská – Nušlova – K Vidouli⁴⁾ – Motol – … – Letiště Ruzyně, přičemž právě konečná Dukelská představuje její dosud jediný styk s jakoukoli stanicí metra.

Zanedbáme-li v dlouhodobém kontextu nepodstatné úpravy vedení autobusových linek v těsné blízkosti odletových a příletových hal ruzyňského letiště, ke kterým docházelo při zprovozňování nových terminálů (v letech 1996 a 2006), pak lze jako následující změnu označit odklonění z Evropské třídy z 24. září 2000. Od tohoto dne je převedena na Vlastinu ulici, přímo do nitra sídliště Na Dědině, které tak lépe spojuje s návaznými kapacitnějšími dopravními prostředky, ležícími dále po trase linky 179. Realizovaná úprava tak linku přetvořila do trasy Nové Butovice – Nušlova – K Vidouli⁴⁾ – Motol – Nemocnice Motol – Vypich – Větrník – Petřiny – Libocká – Divoká Šárka – Sídliště Na Dědině – K Letišti – U Hangáru – Letiště Ruzyně.

Následná trvalá změna trasy proběhla k 7. dubnu 2015 v rámci celoplošných změn linkového vedení po zprovoznění úseku metra V.A (Dejvická – Nemocnice Motol). Právě linka 179 po tomto termínu svou původní trasu téměř zcela opouští, a do pro ni dříve charakteristických čtvrtí jako Ruzyně, Petřiny či Liboc nově vůbec nedojíždí. Mnohem spíše kopíruje vedení dřívější linky 249, oproti níž je dovedena až ke stanici metra Nemocnice Motol. Ve své nové a zároveň současné trase, Vypich – Nemocnice Motol – Motol – Šafránkova – Bucharova – Nová kolonie – Kovářova-KD Mlejn – Luka – Amforová – Náměstí U Lva – Řeporyjské náměstí – Třebonice, tak zajišťuje pravidelnou celotýdenní obsluhu Třebonic a Řeporyj, které spojuje s kapacitnějšími druhy dopravy. Společně s dalšími souběžnými linkami 174, 301 a 352 také nyní tvoří společný svazek linek, protínající zástavbu starých Stodůlek.

Nepříliš vhodná organizace provozu trojlinky 179 + 301 a 352, působící zejména v jejich pražském společném úseku nejrůznější potíže, pramenící zejména z protichůdných požadavků na vzájemnou časoprostorovou koordinaci a odlišný způsob odbavování cestujících, však neměla dlouhého trvání. Celková úprava této části jejich tras, uskutečněná k 1. květnu 2016, se na lince 179 projevila jejím trvalým zrušením a nahrazením přesměrovanou (do trasy, naprosto shodné s právě zrušenou l. 179) linkou 174, která taktéž převzala spoje obou dříve souběžných příměstských linek.

Provoz linky 179 je po celou dobu její existence spjat s autobusy pražského Dopravního podniku, případně jeho předchůdců – není tedy zaznamenáno plánované obsluhování místními provozovnami státního podniku ČSAD, ani žádným ze soukromých dopravců, působících na městských linkách zejména zkraje devadesátých let ve formě subdodavatelů městského majoritního dopravce. Jedná se však o jednu z prvních linek, na které se objevily garantovaně nízkopodlažní spoje – od 31. srpna 1998 je zahájen provoz souběžné linky 184 Nové Butovice – Nemocnice na Homolce, vyžadující svou trasou, spojující sídliště, v jehož obyvatelstvu je nezanedbatelný podíl imobilních osob, s nemocnicí, nasazení bezbariérových vozidel, přičemž již od svého prvního výjezdu spolu linky 179 a 184 byly oběhově provázány a několik nízkopodlažních spojů tak samozřejmě ihned obsluhuje i spoje linky 179.

¹⁾ – přibližně odpovídá dnešní zastávce K Letišti, nezaměňovat se současnou zastávkou Slánská v oblasti sídliště Řepy
²⁾ – pozdější názvy Terminál Jih, Terminál 3
³⁾ – přibližně v poloze pozdější (a dnes rovněž zrušené) zastávky Košířské náměstí
⁴⁾ – současná zastávka Šafránkova, nezaměňovat se zastávkami Šafránecká (kterou linka 179 obsluhuje taktéž), Na Šafránce nebo Pod Šafránkou