Ve svých raných provozních letech plnila pražská autobusová linka čísla 230 základní dopravní obsluhy nepříliš významné okrajové městské části, připojené k hlavnímu městu teprve nedávno v rámci poslední etapy rozšiřování jeho území. Kostra její prvotní trasy zůstává zachována i dlouho po zahájení jejího provozu, teprve první desetiletí nového milénia dovedlo pro linku najít i jiný smysl existence, který po nedávných provedených úpravách autobusové sítě v širém okolí začíná nad jejími dřívějšími úlohami převládat, následující vývoj poté skutečně pole její působnosti přesunul do zcela jiné oblasti.

Dříve samostatná obec Řeporyje, rozkládající se zejména v okolí údolí Dalejského potoka, ležela spíše stranou významných tranzitních silničních tahů, a místní obyvatelé tak příliš nemohli těžit výhod dálkových spojů, které by jim byly nápomocny na jejich každodenních cestách. Prvním veřejným dopravním prostředkem se ale poměrně brzy stává železnice, neboť již 12. května 1873 zahajuje provoz Pražsko-duchcovská dráha, na jejíž trati je v těsné blízkosti Řeporyj zřízena stanice tehdy nesoucí název Řeporyje-Zbuzany. Proces neustálého zvyšování počtu zde provozovaných vlaků přerušuje až druhá světová válka, v nedávné minulosti však na významu opět nabývá, a dnes je na ní po většinu provozních období veden pravidelný půlhodinový až hodinový takt.

Pravděpodobně kvůli existenci kvalitního železničního spojení nepatřily Řeporyje mezi atraktivní lokality pro rané soukromé autobusové linky, přesto o tento druh dopravního prostředku nezůstávaly ochuzeny nijak závratně dlouho. Nejpozději roku 1929 je doložen provoz průjezdné linky Autodopravní společnosti č. 2119, která během všedních dnů i nedělí obsluhovala trasu Košíře – Bílý beránek – Stodůlky – Řeporyje – Ořech – Mořina. V roce 1931 je přečíslována na 2010, následujícího roku mění znovu své označení na č. 2011 a zároveň se zde objevuje větev, vedoucí z Řeporyj do Jinonic a Radlic. Přesné datum zániku linky není zpětně dohledatelné, jedinou jistotou zůstává fakt, že se nedožila konce války. Právě radlická větev je ale po válce obnovena, a roku 1948 je zdokumentován celotýdenní provoz soukromé linky Radlice – Jinonice – Řeporyje – Ořech – Mořina, která je zprvu neočíslována, hned po znárodnění a předání národnímu podniku ČSAD dne 1. května 1949 (se zpětnou platností k 1. lednu 1949) získává označení 3499.

Právě zmíněná linka formuje v řešeném směru po následující léta kostru autobusové sítě. Jedinou významnou úpravou z hlediska trasování bylo její prodloužení až na Smíchov do místní Stroupežnického ulice z roku 1950, s níž zároveň došlo k dalšímu přečíslování na č. 01310. Za svého života stihla vystřídat ještě několik dalších čísel, jež nosila (r. 1953 přeznačena na 01110, r. 1961 na 01153, r. 1974 na 11530), kupodivu však přežila zavedení linek městské hromadné dopravy do Řeporyj a svůj provoz končí až později. Během šedesátých a sedmdesátých let 20. století je zřízeno ještě několik dalších regionálních linek ČSAD, protínající katastr Řeporyj, z nichž je vhodné zmínit alespoň linku č. 01172 z roku 1961, tvořící zárodek pozdější městské linky č. 249. Relikty většiny ostatních tehdy provozovaných spojů do současnosti prakticky vymizely, zejména kvůli přesměrování vozby vzdálenějších obcí do terminálu Zličín.

Do sítě pražské městské dopravy jsou Řeporyje zapojeny až na sklonku roku 1979, tedy téměř čtyři a půl roku po jejich začlenění do hlavního města. Dne 22. prosince 1979 katastru bývalé obce dosahují hned dvě nově zřízené linky, 230 a 249, přičemž právě linka 230 vyráží na trasu Košíře, Kotlářka – Motol – Bílý beránek – Zličín, nádraží¹⁾ – Stodůlky, MNV²⁾ – Řeporyjské náměstí – Frolíkovo náměstí³⁾ – Velká Ohrada⁴⁾ – Malá Ohrada⁵⁾ – Jinonice, ZPA⁶⁾ – Karlštejnská – Motorlet⁷⁾, v níž zajistila pravidelné celodenní a celotýdenní spojení s dalšími návaznými spoji na obou svých konečných. Zejména střední část trasy linky je poměrně obtížné zrekonstruovat a přiblížit užitím současných názvů odpovídajících zastávek a místních komunikací, neboť byla vedena územím, které současně s výstavbou sídliště Jihozápadní Město prošlo rozsáhlou přestavbou, a některé z tehdy užitých komunikací v tomto důsledku zcela zanikly.

Právě zřizování nových spojnic uvnitř území Prahy ovlivňuje trvalé trasy linek v několika nadcházejících letech, námi sledované linky 230 se nejprve týká zprovozovnění západní části Jeremiášovy ul. (tehdy nazvané Kovářova), kterou od 29. září 1982 začíná ke své jízdě užívat, čímž nadále neobsluhuje zastávku Zličín, nádraží¹⁾. Od 1. září 1983 pak touto komunikací pokračuje dále až k nové zastávce Šostakovičovo náměstí⁸⁾, z níž pak opět odbočuje do nitra starých Stodůlek, v nichž se již mísí původní zástavba s ranými velkokapacitními panelovými stavbami této lokality. Po zprovoznění prvního úseku trasy metra B, I.B (Sokolovská – Smíchovské nádraží), však dochází v celé jihozápadní části města k reorganizaci vedení autobusových linek, jejíž součástí je též přesměrování stávající linky 130, která svým prodloužením zajistí přímé spojení Řeporyj s novým terminálem Moskevská. Ve své nové trase dosud provozovanou linku 230 zcela nahrazuje, ta je tedy 3. listopadu 1985 trvale zrušena.

Do provozu námi sledovanou linku zanedlouho vrací další fáze rozsáhlých změn povrchových linek, jež je realizována k 27. říjnu 1988. Autobusové linky reagují svým přesměrováním na předání hned dvou nových staveb veřejné dopravy v širším okolí, kromě zprovoznění nového úseku trasy metra B, III.B (Dukelská – Smíchovské nádraží), je též v nedalekých Řepích zahájen provoz na nové tramvajové trati Vozovna Motol – Sídliště Řepy, přičemž dříve zmíněná linka 130 své nedlouhé angažmá v oblasti Řeporyj k tomuto termínu zakončuje. Zároveň je znovu zavedena linka 230, nyní v trase Stodůlky⁹⁾ – Mládí – Dukelská – Malá Ohrada – Píškova – Frolíkovo náměstí³⁾ – Řeporyjské náměstí, kterou obsluhuje v klasickém režimu celodenního a celotýdenního provozu.

Drobnější úpravu trasy uvnitř starých Stodůlek představovalo od 16. prosince 1989 její převedení z ul. K Vidouli do souběžných ulic Armády a Pod Kulturním domem, kde je též zřízena nová nácestná zastávka Nová kolonie. Další prodloužení trasy metra B západním směrem na sebe nenechává dlouho čekat, a již 12. listopadu 1994 je zprovozněn úsek V.B Nové Butovice – Zličín, který dovádí tento kapacitní dopravní prostředek přímo do nitra vysokopodlažní panelové zástavby. Značná část obyvatel tak nově vůbec nepotřebuje k nejbližší stanici metra popojet návaznou autobusovou linkou, ale vystačí si pouze s pěší docházkou, což samozřejmě vyvolává nutnost provést další plošnou reorganizaci linkového vedení. Linka 230 ale k tomuto termínu prochází pouze jednou úpravou, kdy při jízdě do Řeporyj začíná zajíždět do terminálu Nové Butovice namísto pouhého zastavení v nácestné zastávce v Bucharově ulici.

Až 1. července 1995 dochází ke zkrácení linky 230 pouze do trasy Nové Butovice – … – Řeporyjské náměstí, přičemž v relaci mezi Sídlištěm Stodůlky a Novými Butovicemi jsou všechny zkrácené linky (kromě linky 230 ještě souběžné 249 a 352) nahrazeny o stejný úsek prodlouženou linkou 130. Následující léta se nesou zejména ve znamení postupného snižování počtu spojů, které jsou vzápětí převáděny zejména na nově zřizované souběžné regionální linky integrované dopravy (301, 352). Zanedlouho však ji další úprava znovu dovede do obratiště Sídliště Stodůlky, tentokrát z jiného směru, od 26. září 1999 je svazek všech řeporyjských spojů kromě linky 256 přesměrován ke stanici metra Luka, čímž se linka 230 dostává do trasy Sídliště Stodůlky – Luka – Amforová – Náměstí U Lva – Řeporyjské náměstí.

V závěru roku 2005 zahájila ve východní části Prahy provoz nová tangenciální linka 240 (Černý Most – Háje), která si i přes skutečnost, že v této relaci nikdy dříve žádný pravidelný spoj hromadné dopravy provozován nebyl, poměrně rychle našla stálou klientelu a během několika následujících let musela být vícekrát posílena. Zejména její neočekávaný úspěch stál za snahou zřídit obdobnou spojnici i na západě města, přičemž pro splnění této úlohy byla vybrána existující linka 230. Od 2. září 2006 je výrazně prodloužena do trasy Sídliště Stodůlky – … – Řeporyjské náměstí – Slivenec – Nový Slivenec – Poliklinika Barrandov – Chaplinovo náměstí, přičemž úsek mezi Řeporyjským náměstím a Chaplinovým náměstím obsluhovaly pouze vybrané spoje během přepravních špiček a dopoledního sedla pracovních dnů.

Ani s odstupem času si ale nový úsek oblibu, srovnatelnou s úspěchem obdobné linky 240, rozhodně nezískal, a již k 9. prosinci 2007 je přistoupeno k omezení provozu mezi Řeporyjským náměstím a Chaplinovým náměstím pouze na přepravní špičky pracovních dnů. Další, zato však skutečně zásadní úprava vedení linky, je realizována v rámci spuštění tzv. metropolitní sítě PID k 1. září 2012, která ji přetváří do trasy Filmové ateliéry – Chaplinovo náměstí – Poliklinika Barrandov – Klukovice – Nový Slivenec – Slivenec – Holyně – Řeporyjské náměstí – … – Sídliště Stodůlky, přičemž úsek mezi zastávkami Holyně a Sídliště Stodůlky je pojížděn pouze v přepravních špičkách pracovních dnů, zbytek trasy obsluhuje celodenně a celotýdenně. Zejména vložením dvou závleků do obratišť, resp. katastrálních území, Klukovice a Holyně, sice bylo umožněno zrušit či přesměrovat jiné autobusové linky v okolí Slivence (v tomto případě zejména linky 120 a 248), negativním vedlejším efektem je však výrazné prodloužení cestovní doby mezi Barrandovem a Řeporyjemi, která se v některých obdobích prodloužila až o polovinu.

Zatím poslední trvalou úpravou trasy prošla v rámci termínu celoplošných změn linkového vedení v západní oblasti Prahy, ke kterým bylo přistoupeno při příležitosti zprovoznění úseku metra V.A (Dejvická – Nemocnice Motol). Právě linky 230 se tyto změny dotkly jen v relativně malé míře, od zmíněného data v oblasti Řeporyj přestává užívat dřívější Smíchovskou ulici a je převedena do souběžné ulice Jáchymovské, čímž její trasa získává podobu Filmové ateliéry – Chaplinovo náměstí – Poliklinika Barrandov – Klukovice – Nový Slivenec – Slivenec – Holyně – Řeporyjské náměstí – Hlávkova – Amforová – Luka – Sídliště Stodůlky. Stále však zůstává zachován dřívější způsob zkracování jednotlivých spojů, stejně tak z obratiště Holyně směrem ke Stodůlkám pokračuje pouze během přepravních špiček pracovních dnů.

Zřízení obousměrného závleku do Holyně u všech spojů, vedoucích v celé trase, mělo i s odstupem několika let skutečně za následek výrazný pokles oblíbenosti mezi cestujícími. Organizátor integrovaného systému tedy 28. srpna 2016 přistoupil k jejímu faktickému rozdělení na dvě linky, 130 a 230, kde linku 230 trvale zkrátil do současné trasy Filmové ateliéry – Chaplinovo náměstí – Poliklinika Barrandov – Klukovice – Nový Slivenec – Slivenec – Holyně. Nově zřízená linka 130 přebírá, v modifikované a pro tranzitující cestující bezesporu atraktivnější formě, špičkové spojení Barrandova a Jihozápadního města. Linka 230 je po provedené úpravě provozována všemi spoji v celé trase, a to v klasickém režimu celodenního a celotýdenního provozu.

S linkou 230 byly po většinu doby jejího provozu neodmyslitelně spjaty autobusy pražského majoritního dopravce, Dopravního podniku, nalezneme však i období, kdy se na lince stabilně objevovaly autobusy jiných subjektů. Konkrétně mezi 27. říjnem 1988 a 1. dubnem 1989 ji společně obsluhoval jak dopravní podnik, tak místní pobočky bývalého státního podniku ČSAD, smíšený provoz obou dopravců pak během dnů pracovního klidu přetrval až do 1. září 1989, kdy její provoz převzal podnik ČSAD zcela. Již 4. prosince 1989 se ale linka vrací zpět pod křídla Dopravního podniku, který se jí až dodnes nevzdal. Stejně tak je po většinu doby své existence spojena s vypravováním běžných standardních autobusů, počínaje 1. zářím 2012 se zde však o víkendech objevují midibusy, které po 7. dubnu 2015 převzaly provoz linky zcela.

¹⁾ – zastávka velmi přibližně odpovídá nynější zastávce Lidečská
²⁾ – zastávka v dnešní Kovářově ulici
³⁾ – dnešní název Náměstí U Lva
⁴⁾ – zastávka ve Smíchovské ulici, umístěním odpovídající nynější zastávce Raichlova
⁵⁾ – nachází se nedaleko současné zastávky Velká Ohrada, ale ve Smíchovské ulici
⁶⁾ – zkratka ZPA označuje Závody průmyslové automatizace, jinonický závod se nacházel v místě dnešního obchodního centra Galerie Butovice
⁷⁾ – v současnosti obratiště U Waltrovky
⁸⁾ – nynější zastávka Stodůlky
⁹⁾ – dnešní obratiště Sídliště Stodůlky.