Dnes již zrušená autobusová linka 256 bezesporu dlouhodobě patřila k nejlákavějším z pražské městské hromadné dopravy. Ať už se jedná o průjezd neuvěřitelně odlehlými a zapadlými částmi Prahy se zajímavými pomístními názvy, či jen o nepříliš dlouhou, ale přesto zajímavou historii, jejím neoddiskutovatelným faktem zůstává, že vždy úspěšně splní každé přání o netradiční požitek z jízdy. Přesto však existují fakta, která mohou náhodného cestujícího či nezasvěceného čtenáře překvapit.

První obsazení čísla 256 nemělo s nynější řeporyjsko–radotínskou stálicí pranic společného. Během šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let 20. století existovala v hlavním městě síť tzv. překryvných linek, jejímž primárním účelem bylo odlehčit přetížené tramvajové síti. Vyznačovaly se především dlouhou trasou, spojující nejčastěji nově vystavěná sídliště na periferii přímo se středem města. Povětšinou se provozovaly pouze během všedních dnů a pro zamezení jejich používání v kratších lokálních relacích nezastavovaly v některých nácestních zastávkách. Postupně se však stávaly obětí svého vlastního úspěchu – u cestujících vzbudily takový zájem o přepravu, který rozhodně nemohly uspokojit. Proto bylo přistoupeno ke zvýšení jízdného oproti běžným linkám.

Pro lepší odlišení jsou pak veškeré překryvné linky od 1. února 1971 přeznačeny čísly z nově načaté řady 2xx. Nově tak první cifra označovala jednotlivé jízdné v Kčs, které na dané lince platilo – na překryvných linkách tedy činilo 2 Kčs. Mezi tehdejší překryvné linky se řadila i linka 156, jejíž trasa Revoluční – Dopravní podniky – Vychovatelna – Prosek tak získává číslo 256. V souvislosti se zprovozněním nové autobusové garáže Klíčov se od 5. března 1973 prodlužuje vybranými spoji až do pro tento účel zřízeného obratiště, nazvaného DP Klíčov.

Úplné tarifní i číselné odlišení překryvných linek však nemělo dlouhého trvání. V souvislosti se zprovozněním prvního úseku pražského metra, I.C Sokolovská – Kačerov, došlo jednak ke sjednocení tarifu, který byl změněn na nepřestupný s jednotnou sazbou 1 Kčs, a dále k výraznému omezení překryvné sítě autobusových linek – některé byly zcela zrušeny, jiné svou trasu značně změnily, a zbylé exempláře téhož druhu pouze změnily své číselné označení zpět do stovkové řady. Do poslední jmenované skupiny spadá i linka 256, která od 10. května 1974 nadále vystupovala pod svým staronovým číslem 156.

Uveďme si nejprve několik událostí, předcházejících opětovnému znovuzavedení linky 256. Osada Zadní Kopanina, ležící jižně od Řeporyj, je známá již od roku 1418. Během 19. a 20. století se průběžně stávala samostatnou obcí a vzápětí se opět začleňovala do katastru obce Ořech, ale až roku 1960 byla konečně připojena k Řeporyjím, s nimiž se pak společně od 1. ledna 1974 stala součástí hlavního města. Do samotné Zadní Kopaniny dorazila veřejná doprava až poměrně nedávno – osada ležela daleko ode všech významných silničních tahů, a místní obyvatelé tak nejčastějí docházeli do Řeporyj na železnici ¹⁾, případně soukromé autobusové spoje²⁾.

13. listopadu 1961 je na lince č. 01172 v trase Praha, Nábřežní ul. – Bílý beránek – Stodůlky – Třebonice – Tachlovice, provozované místní pobočkou ČSAD, zavedeno ve všední zajíždění vybraných spojů do Zadní Kopaniny, sloužící především pro dopravu školou povinné mládeže, což představovalo vůbec první, nepříliš rozsáhlé, napojení na síť veřejné dopravy. Dopravní podnik však do obce doráží až o dvacet let později – 23. listopadu 1981 je zřízena nová linka 256 v trase Jinonice – Velká Ohrada – Řeporyjské náměstí – Zadní Kopanina – Cikánka – Cementárna Radotín – Nádraží Radotín, která původní linku ČSAD zcela nahradila a poskytla obyvatelům Zadní Kopaniny plnohodnotné spojení. V oblasti Jinonic pak průběžně během 80. let linka především v důsledku přetváření komunikační sítě několikrát nevýrazně měnila svou trasu.

Od 26. ledna 1986 je linka mezi Řeporyjemi a Jinonicemi vedena přes Stodůlky (oblastí dnešní ul. Armády), kde napomáhá lépe obsloužit rodící se sídliště. Rozsáhlejší změny linkového vedení v celém širším okolí však nastaly po uvedení do provozu nového úseku metra III.B Smíchovské nádraží – Dukelská, který přivedl metro do oblasti vznikajícího Jihozápadního města. V rámci těchto změn je od 27. října 1988 provozována v trase Stodůlky³⁾ – Mládí – Dukelská – Píškova – Řeporyjské náměstí – Zadní Kopanina – Cikánka – Cementárna Radotín – Nádraží Radotín.

Veškeré úpravy trasy zatím postihovaly pouze její severní část, což se ale mělo záhy změnit. Od 16. května 1991 je městskou dopravou obsluhována radotínská osada Lahovská. Její obsluhu zajistil jednosměrný závlek linky 256, která nově během jízdy z Nádraží Radotín do Nových Butovic obsloužila zastávky Ametystová, Lahovská a Pod Říhákem, ale ve směru opačném celou osadu nadále míjela. Až od 1. září 2001 došlo ke zřízení samostatné linky 245, jenž svou polookružní trasou Nádraží Radotín – Pod Říhákem – Lahovská – K Višňovce – Lahovská – Pod Říhákem – U Kestřánků – Nádraží Radotín v mírně pozměněné podobě⁴⁾ cestující od vlaků v železniční stanici Praha–Radotín rozvážela i svážela.

Trasa metra B promluvila do života autobusových linek na Jihozápadním městě ještě jednou. Na přelomu let 1993/94 se dokončovala stavba posledních vysokopodlažních domů v rámci sídlišť Velká Ohrada a Hůrka, čímž se výstavba v oblasti završila. Nově zřizované autobusové linky se dočasně zařazovaly do skupiny tzv. účelových linek, neboť se předpokládala jejich brzká změna – záhy mělo dojít ke zprovoznění dalšího úseku V.B Nové Butovice – Zličín. Většina nových nácestných stanic se umisťovala do těžišť zastavěných území, a proto nevyvstávala nutnost zavádět autobusové napaječe v takové míře, jako v jiných částech města. Svůj význam tak částečně pozbyla i relace Stodůlky – Nové Butovice, což se projevilo (nejen) zkrácením linky 256 do trasy Nové Butovice – Nádraží Radotín, které se dne 12. listopadu 1994 stalo skutečností.

Bez dalších změn, pomineme–li krátkodobá výluková přesměrování, či trvalá zřízení nových nácestných zastávek (např. od 6. března 2008 zastávka Raichlova), přežívala linka až do závěru roku 2011. Tou dobou přistoupil organizátor systému Pražské integrované dorpavy k plošné reorganizaci autobusové sítě v celé západní oblasti města, jejíž hlavní motivací bylo omezení souběhů autobusových linek s kolejovou dopravu (tramvajovými linkami a tratěmi metra). Praktická aplikace této metody na linku 256 pak vyústila k jejímu odklonění k bližší stanici metra Luka. Od 11. prosince 2011 se tak linka odklonila do trasy Sídliště Stodůlky – Luka – Řeporyjské náměstí – Zadní Kopanina – Cikánka – Cementárna Radotín – Nádraží Radotín. Zrušená část trasy do Nových Butovic však bylo nutné nahradit novým školním spojem 566, což původní záměr, počítající s výraznou úsporou provozních prostředků, téměř zcela překazilo.

V takto okleštěné podobě zůstala linka provozována až do 7. dubna 2015. K tomuto termínu, spojenému zejména s rozsáhlými úpravami vedení povrchové hromadné dopravy v celé západní oblasti hlavního města, provedenými v návaznosti na zprovoznění úseku metra V.A (Dejvická – Nemocnice Motol), je též přistoupeno k úpravám některých linek, které přímo s novým úsekem neincidují, což je taktéž případ právě linky 256. Ta je fakticky spojena s nedalekou linkou 255, jenž ji v celé trase zcela nahrazuje, a umožňuje tak linku 256 trvale zrušit.

¹⁾ – trať Pražsko-duchcovské dráhy dorazila do Řeporyj již roku 1873.
²⁾ – soukromé autobusové spoje doloženy nejpozději roku 1930.
³⁾ – dnešní obratiště Sídliště Stodůlky.
⁴⁾ – oproti závleku linky 256 neobsluhovala "spodní" část osady Lahovská, konkrétně zastávky Ametystová a Živcová.