Ve své současné podobě představuje autobusová linka č. 118 atraktivní rychlé spojení obou břehů Vltavy v jižní části města, čímž nemalou měrou pomáhá rozvíjet přepravní vztahy v této oblasti širšího centra, přičemž zároveň napomáhá odvádět touto cestou nežádoucí tranzitní dopravu, která by se jinak pravděpodobně uskutečňovala přetíženými spojnicemi v samotném středu města. Její historie ale není spjata výhradně s okolím Podolí a přilehlých lokalit, během svého života, trvajícího přes šedesát let, se vyskytla i tam, kde by dnes spoje, označené číslem 118, působily velmi kuriózně.
První měsíce, následující po ukončení druhé světové války, znamenaly pro pražský autobusový provoz pozvolné obnovování provozu a jeho následnou stabilizaci. Mezi jedny z projevů těchto opatření patřilo i zavedení nové autobusové linky M, která od 9. září 1946 v trase Zahradní Město – Husovo náměstí – Nádraží Hostivař – U Továren posílila spojení nejen do samotné Hostivaře, ale také i do nově se rodící malešicko-hostivařské průmyslové zóny. Hned 1. listopadu 1946 však došlo k jejímu zkrácení k hostivařskému nádraží, nedaleké továrny tak zůstaly závislé pouze na autobusové lince G.
Při příležitosti plošného přeznačení městských autobusových linek, které proběhlo k 31. prosinci 1951, obdržela dosavadní linka M nové číslené označení 118 za zachování stávající trasy. Přestože se autobusové linky primárně označovaly tak, aby jejich číselné označení bylo co nejpodobnější návazné tramvajové lince, v případě tramvajových linek 2, 6, 18 a 20 o nikterak jednoduchý úkol nešlo, neboť právě tyto spoje prakticky neopouštěly širší centrum města, a žádné přípojné autobusové linky k nim vedeny nebyly. Proto se tak stalo nutností některé linky, mezi něž též patřila i linka 118, očíslovat v rozporu s tímto klíčem.
Nedlouho po svém očíslování ukončila v této trase linka 118 svůj provoz zcela. Nejednalo se ale o plošné či lokální omezení dopravy – dne 3. ledna 1954 se v úseku Zahradní Město – Hostivař na nové tramvajové trati poprvé objevily vozy linky 24. Jelikož se stále nacházíme v době, kdy má autobusová "síť" výrazně převažující charakter napájecích linek, uvedením trati do provozu linka zcela ztratila svůj primární účel, a zároveň stále neexistovala žádná motivace použít uvolněná vozidla na zkvalitnění obsluhy dané lokality například zavedením nové autobusové linky v jiném než radiálním směru.
Výrazně perspektivnější se stala až druhá verze linky 118. 1. října 1956 městská autobusová doprava poprvé obsluhuje podolskou Jeremenkovu ulici, neboť v tento den do ulic vyráží oboustranný napaječ tramvajových linek, autobusový spoj 118, vedený přes zastávky Dvorecké náměstí – Kolonie Na Strži – Zelená liška. Nutno podotknout, že v původních plánech na výstavbu trolejbusové sítě z přelomu 40. a 50. let se vyskytoval i projekt trati, vedoucí právě Jeremenkovou ulicí, avšak nakonec z něj definitivně sešlo a tato lokalita zůstala závislá pouze na autobusech. V následujících letech je pak tato linka postupně prodlužována – od 3. října 1960 pokračuje dále přes Hadovitou na Michelské náměstí, o necelý rok později, 2. května 1961, přijíždí až do zastávky Kloboučnická.
Rozsáhlé změny linkového vedení v blízkém i širším okolí proběhly v souvislosti se zprovozněním prvního úseku pražského metra, I.C Kačerov – Sokolovská. Pro zkvalitnění a zrychlení přepravy cestujících se k této trase návaznými autobusovými linkami sváželi obyvatelé města ze všech přilehlých částí. Kromě nepřeberného množství dalších linek svůj díl práce převzala i přesměrovaná linka 118, která od 9. května 1974 obsluhovala trasu Dvorce – Nové Podolí – Na Strži – Budějovická – Na Rolích – Starý Spořilov – Sídliště Spořilov. V následujících letech, zejména s dokončováním výstavby jednotlivých etap sídlištního komplexu Jižní Město, stejně jako se zprovozněním vysokoškolských kolejí Volha, došlo k jejímu postupnému prodloužení – od 12. července 1987 do již existujícího autobusového terminálu Primátora Vacka a dále ve špičkách pracovních dnů od 3. dubna 1989 až do obratiště Koleje Jižní Město.
Další příležitostí k lokální linkové revoluci v okolí Chodova se na podzim 2005 stalo otevření nového nákupního centra v těsné blízkosti stanice metra Chodov, které vyvolalo značné úpravy vedení místní autobusové sítě. Pro linku 118 to znamenalo opětovné zkrácení ke stanici metra Roztyly, do podoby takřka shodné z let 1987 – 1989. Výraznější změnu však představoval soubor úprav linkového vedení při spuštění tzv. metropolitní sítě autobusů, které se uskutečnilo 1. září 2012. Po tomto datu je linka provozována v trase Smíchovské nádraží – Přístaviště – Dvorce – Nové Podolí – Na Strži – Budějovická – Na Rolích – Severozápadní – Sídliště Spořilov. Oproti předchozí verzi je na první pohled patrné prodloužení až ke Smíchovskému nádraží na jedné straně, zkrácení do obratiště Sídliště Spořilov na straně druhé a odklonění přes zastávku Severozápadní, kde linka nově neobsluhuje nízkopodlažně zastavěnou oblast starého Spořilova.
S odstupem několika měsíců je nutné uznat, že nová trasa, která efektně spojuje terminál Smíchovské nádraží, jenž tvoří prvotní záchytný bod pro cesty z/na Jihozápadní Město, případně k dynamicky se rozvíjející oblasti okolo křižovatky Anděl, se stále se rozrůstajícím administrativním komplexem Brumlovka, se na pražské poměry neuvěřitelně rychle a silně zaběhla, a ještě během roku 2012 vyvstala nutnost linku několikrát posílit o další vložené spoje. Situaci vyřešilo až vypravení velkokapacitních kloubových autobusů, obsluhujících od 1. července 2013 všechny spoje v pracovní dny do cca 20 hodin, které nárazové nápory cestujících zvládají výrazně lépe.
