Nezvykle stabilní autobusová linka 123 zajišťuje pravidelné spojení Cibulky, vilové části pražských Košíř, s dalšími návaznými linkami městské hromadné dopravy, přepravující místní obyvatele za svými povinnostmi. V porovnání s ostatními, nepoměrně významnějšími vnitropražskými relacemi, se však pěší docházka považovala za přijatelný způsob spojení se světem, přestože zejména výškový rozdíl mezi Šmukýřkou a důležitou dopravní tepnou, Plzeňskou třídou, též nepatřil k nejpříjemnejším průvodním efektům každodenního cestování, a tak mohli místní usedlíci užívat komfortu pravidelného autobusového spojení až od druhé poloviny 20. století.

Vůbec prvním prostředkem veřejné dopravy, který na Cibulku kdy dorazil, byla železnice. Již roku 1872 zahájil provoz nový úsek soukromé Buštěhradské dráhy, nicméně jelikož se v těchto letech ještě jednalo o nezastavěnou pustinu, na trati se v této oblasti nezřídila žádná zastávka. Až s postupující výstavbou nových vilek byl vycítěn možný potenciál, a tak se od 15. května 1929 obsluhuje nově umístěná zastávka Cibulka-kolonie. Je ale nutné podotknout, že celá Buštěhradská dráha měla primární určení pouze pro nákladní dopravu a osobní vlaky zde nikterak závratných intenzit nedosahovaly, a proto je nutné po celou jeji historii považovat její význam pro dopravní obslužnost Cibulky za čistě doplňkový.

S plány na označení některé autobusové linky číslem 123 se pracovníci Dopravních podniků setkávají během roku 1953. Tehdy byl zpracován plán na rozvoj pražské autobusové sítě během následujícího desetiletí, který, krom jiného, uvažoval též zavedení nové autobusové linky č. 123, která měla být vedena z Braníku přes Hodkovičky na Kačerov. Prakticky nic z tohoto projektu však ve stanoveném termínu realizováno nebylo (přímé spojení Braníku a Kačerova tak touto cestou zajistila až v roce 1962 prodloužená linka 106) a číselné označení 123 se tak později použilo pro zcela jiný autobusový spoj.

K první reálné podobě linky 123 se tak dostáváme až na sklonku padesátých let, přesněji 31. května 1959. Tehdy je zavedena nová autobusová linka č. 123, jedoucí v trase Košíře, U Kavalírky – Cibulka – Vidoulská¹⁾. Z tohoto úseku, jenž tvoří základ všech pozdějších variant trasy, do nichž se spoj po nespočtu úprav postupně dostával, je následně několikrát na obou svých koncích prodlužována – hned 20. července 1961 obslouží i vzdálenější oblast Cibulky, neboť dojede až k usedlosti Šmukýřka.

Během následujících let se v souvislosti s přestavbou Plzeňské třídy několikrát změnilo ukončení trasy linky na svém dolním konci, vždy se však jednalo o drobnější úpravu bez zásadnějších změn pro cestující. To však rozhodně neplatilo pro novou podobu linky z 12. května 1975, kdy, zpočátku pouze v sedlech pracovních dnů, vozidla linky 123 poprvé dorazila až k významnému přestupnímu uzlu, smíchovské křižovatce Anděl. Nový úsek si obyvatelstvo rychle oblíbilo, a tak se po zařazení dalších autobusů mohla k Andělu od 16. února 1976 prodloužit všemi svými spoji.

Nakrátko je od 20. června 1980 znovu zkrácena pouze do zastávky Jinonická, avšak jak se později ukáže, jedná se o omezení pouze dočasné. Zprovoznění prvního úseku trasy metra B, I.B Smíchovské nádraží – Sokolovská, s sebou samozřejmě neslo i termín rozsáhlých trvalých změn povrchové dopravy. Stav, kdy by autobusová linka byla ukončena dvě zastávky od jednoho z nejvýznamnějších dopravních terminálů na levém břehu Vltavy, by rozhodně nebylo možné označit jako prvek kvalitní dopravy, a tak se od 3. listopadu 1985 linka opět vrací na Smíchov, kde se obrací v nově zbudovaném terminálu Moskevská²⁾.

Z novodobé historie je nutné zmínit období let 2008 – 2010, kdy linka kvůli havarijnímu stavu mostku přes železniční trať nemohla obsloužit koncovou oblast Šmukýřka. Došlo tak k rozdělení dosavadní linky 123 na dva provozně spolu nekorespondující spoje – trasa linky 123 se upravila do polookružní podoby Na Knížecí – Průchova – Na Knížecí, zatímco obratiště Šmukýřka obsloužila náhradní autobusová linka 723 (Kavalírka – Šmukýřka). Ani tříleté vyloučení mostu však nevedlo k jeho kompletní opravě, a tak se po jeho nezbytném zajištění a stabilizaci koncem roku 2010 pro autobusy městské hromadné dopravy opět uvedl do provozu.

Poměrně výrazný zásah do vedení linky proběhl k 1. září 2012, kdy celé hlavní město postihlo spuštění tzv. nové metropolitní sítě PID. Mezi jedny z hlavních motivů prováděných rozsáhlých změn patřila též snaha o co nejradikálnější redukci souběhů autobusových linek s tramvajovými tratěmi, v jejichž prospěch měly být předmětné linky omezovány, případně zcela rušeny. Právě na lince 123 se opatření tohoto rázu projevilo jejím zkrácením pouze do úseku Kavalírka – … – Šmukýřka. Nutno však podotknout, že se tato změna neobešla bez silných protestů jak místních obyvatel, tak zastupitelů městské části Praha 5, což je oproti bezpočtu dalších změn, které nechaly v nejrůznějších ostatních oblastech hlavního města veřejnost zcela chladnou, jistě výjimečné, a ani delší časový odstup nevedl k úplnému smíření zdejších osadníků se zkomplikovaným dojezdem do centra města.

Vítanou příležitost, katalyzovanou jak změnou osazenstva odpovědného odboru organizátora integrovaného systému, tak obnoveným zastupitelstvem městské části Praha 5, představovala dvouměsíční výluka tramvajové trati z Anděla do Řep, v jejímž důsledku došlo od 15. srpna 2015 k dočasnému prodloužení všech jejích spojů až do terminálu Na Knížecí. Po opětovném zprovoznění tramvajové trati, od 17. října 2015, začala předmětný úsek mezi Kavalírkou a konečnou Na Knížecí z vlastní iniciativy financovat městská část Praha 5, tentokrát se však jednalo pouze o spoje, vedené v pracovní dny mezi cca 6⁰⁰ až 20³⁰ hod. Počínaje 4. lednem 2016 je tato organizace provozu prohlášena za trvalý stav, a od zmíněného data je tedy vedena v současné trase Na Knížecí – Anděl – Klamovka – Kavalírka – Cibulka – Průchova – Šmukýřka.

¹⁾ – S dnešní ulicí Vidoulská (nachází se poblíž stanice metra Nové Butovice v nové kancelářské výstavbě) nemá nic společného, jedná se o nynější Karenovu ulici.