Přestože je v dnešní době veřejná doprava na letiště, nejen v očích méně či více zasvěcené veřejnosti, ale též značné části turistů a dalších zahraničních návštěvníků Prahy, nerozlučně spjata s linkou PID, označenou číslem 119, nebylo tomu tak vždy. Pokud tedy pod pojmem "letiště" myslíme pouze to ruzyňské. Dnes již zapomenutá předchůdkyně původní linky 119 totiž také obsluhovala, svého času jediné, pražské osobní letiště, ale jeho význam pro civilní dopravu postupem času stále klesal.
Chceme-li zevrubně popsat veškeré okolnosti, vedoucí k zavedení linky 119, musíme zabřednout až do dob První republiky. Již 24. ledna 1927 vyjíždí nová autobusová linka "F" Elektrických podniků, spojující Vysočany s letištěm ve Kbelích, které tehdy plnilo funkci jediného pražského civilního letiště. O dalších pět let později, 1. května 1932, pak doráží až přímo do nitra příměstské obce Kbely. Během následujících let se umístění konečné stanice ve Kbelích několikrát změnilo, avšak zásadní úpravu provozu přinesla až válečná omezení. Nejprve v období od 1. června 1942 do 14. září 1943, a pak od 1. prosince 1943 jezdí k letecké továrně ve Kbelích pouze z Krocínky, čímž nejenom neumožňuje přestup na vysočanské tramvajové linky, ale v celé své trase nepotkává žádnou jinou linku městské hromadné dopravy, autobusovou ani tramvajovou! Ani v tomto stavu se však konce války nedočkala a dne 5. června 1944 došlo k již definitivnímu přerušení provozu.
Plnou předválečnou trasu od (stále) Kolbenovy továrny ve Vysočanech do Kbel opět obsloužila 5. března 1946, nicméně ani poválečná léta se rozhodně nenesla ve znamení hojnosti, a tak se k 27. říjnu 1948 její "pražská" konečná přemístila až ke smyčce tramvají Nový Hloubětín, kterou od Kbel dělila nepoměrně menší vzdálenost. Označení F tento spoj provází až do 31. prosince 1951, tehdy při příležitosti plošného očíslování autobusových linek obdržela za současného zachování vedení své trasy číslo 119. Bez dalších úprav se udržela až do svého zrušení 20. září 1965, kdy se pro zpřehlednění sítě včlenila do linky 110, vyjíždějící též z Nového Hloubětína, a stala se tak její větví. Praha však číslo 119 v seznamu spojů městské dopravy nepostrádala nijak dlouho, již o pár měsíců později se objevuje znovu.
K novému letišti, ležícímu na katastru tehdy ještě samostatné obce Ruzyně, se autobusy Elektrických podniků poprvé rozjely dne 16. července 1938. Vozy linky I spojovaly tehdejší konečnou tramvají, zastávku Vozovna Vokovice, se "starou" odbavovací budovou letiště. Během následujících předválečných i válečných let se pak několikrát průběžně zkracovala pouze do Ruzyně (obce) a následně opět prodlužovala dále k objektům letiště, přičemž se ani jí nevyhnulo přerušení provozu, ke kterému v souvislosti s Pražským povstáním došlo ke konci války. Je ale nutné zmínit, že ačkoli se jedná o tehdy základní "letištní" spoj, ve skutečnosti je předchůdkyní pozdější linky 108, na kterou také byla 31. prosince 1951 přečíslována. Kořeny současné linky 119 je tedy nutno hledat jinde.
V rámci pozvolného zlepšování kvality autobusové dopravy závěrem padesátých let též došlo ke zřízení několika tzv. rekreačních linek. Roku 1959 tak postupně vyjely nové linky 222 (z centra města do Komořan), 224 (k hostivařské přehradě) a též linka 225, spojující náměstí Republiky s letištěm Ruzyně. Zatímco komořanská linka ukončila provoz po necelých dvou měsících provozu, spoj č. 224 průběžně jezdil až do roku 1992, a konečně linka 225, která poprvé vyrazila do ulic dne 15. května 1959, se postupem času stále více začleňovala do běžné sítě městské hromadné dopravy, společně s průběžným rozšiřováním rozsahu provozu na celodenní a celotýdenní.
K 3. lednu 1966 se mění označení tohoto spoje z 225 na nedávno uvolněné číslo 119, zároveň se zřizují další nácestné zastávky, čímž linka pomalu ztrácí svůj rychlíkový charakter. V následujících letech trasu ovlivnily zejména nově vystavěné komunikace a další dopravní stavby – 8. listopadu 1967 byla do užívání předána Leninova (dnes Evropská) třída, na kterou se převedly souběžné autobusové i tramvajové linky, čímž došlo k nezanedbatelnému napřímení její trasy. Naopak na ruzyňském konci linky se 4. července 1968 prodloužila k nově otevřené odbavovací hale letiště, ale prostor původní odletové haly (dnešní zastávka "Terminál 3") nadále obsluhovala prostřednictvím nácestných zastávek.
Jelikož charakterem své trasy, kdy spojovala hustě osídlené sídliště Červený Vrch, ležící na okraji města, přímo s centrem, splňovala hlavní podmínky, opravňující ji k zařazení do nově vyčleněné sítě tzv. překryvných linek, změnila k 1. únoru 1971 své číselné označení na 219, obdobně jako ostatní linky této skupiny. Ty se pro cestující navenek odlišovaly zejména zvláštním, zvýšeným tarifem – právě toto hledisko bylo jedním z hlavích důvodů pro přečíslování linek této skupiny. S novým označením nastal stav, kdy první cifra číselného označení linky zároveň udávala jízdné v korunách, které u základních linek řady 100 činilo 1 Kčs, u překryvných linek 2xx dvě koruny a u nočních linek řady 300 rovné 3 Kčs. Tento stav ale vydržel pouze něco málo přes tři roky, v souvislosti se zahájením provozu prvního úseku pražského metra bylo současně s jeho spuštěním dne 9. května 1974 přistoupeno k opětovnému sjednocení tarifu v pražské městské hromadné dopravě. současně dochází k opětovnému přečíslování překryvných autobusových linek zpět do standardní stovkové řady, což se nevyhýbá ani lince 219, která se opět vrací ke svému "tradičnímu" číslu 119.
Závěr sedmdesátých a první polovina osmdesátých let má na původní síť překryvných linek velmi neblahý vliv. Zejména s postupující výstavbou metra a uvádění do provozu nových úseků tohoto druhu dopravy se stává tento druh linek, které jsou vedeny ve značném souběhu s novými trasami metra, nežádoucím, a v průběhu času jsou tyto linky zkracovány, nebo úplně rušeny. Přestože linka 119 byla v nezanedbatelné míře využívána cestujícími z ruzyňského letiště, neboť obyvatelé sídlišť Červený Vrch a Dědina mohli využívat i jiné spoje městské hromadné dopravy, centrum Prahy neopustila současně se zprovozněním trasy A, ale o pět let později, dne 3. května 1983, dovezla cestující jen ke stanici metra Leninova.
Do širšího povědomí tuzemské i zahraniční veřejnosti se linka 119 dostává zejména jako nejvýhodnější spoj veřejné dopravy, který spojuje ruzyňské letiště se světem. Tento stav nezměnilo ani zavedení autobusové linky 100, jedoucí od června 2002 z letiště k nejbližší stanici metra Zličín – v turistických průvodcích a cestovatelských příručkách je nadále uváděno číslo 119. Jako příčinu její neúmyslné preference lze označit zejména častý provoz ve všech provozních obdobích, včetně večerního a víkendového provozu, stejně jako mnohem lepší poloha Dejvické, která se na rozdíl od Zličína nenachází v polích na okraji města, a od centra ji nedělí půlhodina cesty metrem. Ruzyňské letiště se menší úpravy obsluhy veřejnou dopravou dočkalo ještě 17. ledna 2006, kdy se do provozu uvedl nový odletový terminál, na což autobusové linky reagovaly drobnými úpravami trasy v předletištním prostoru.
Prozatím poslední trvalá úprava její trasy vstoupila v účinnost 7. dubna 2015, kdy proběhl termín celoplošných změn vedení autobusových linek v západní oblasti města při příležitosti zprovoznění nového úseku metra V.A (Dejvická – Nemocnice Motol). Zejména její počáteční část mezi Dejvickou a stanicí Nádraží Veleslavín je však vedena ve značném souběhu s dřívější Evropskou třídou, kterou dosud linka 119 byla vedena, proto ji tedy na této relaci kapacitnější prostředek nahradil a nadále na svou cestu k letišti vyrážela od nově vystavěného terminálu Nádraží Veleslavín, čímž její trasa získala současnou podobu Nádraží Veleslavín – Divoká Šárka – Dědina – K Letišti – U Hangáru – Letiště. Linka je provozována v klasickém režimu celodenního a celotýdenního provozu, přičemž je obsluhována výhradně kloubovými autobusy.
