Autobusovou linku čísla 135 zavedla do ulic hlavního města bleskově svolaná akce, motivovaná snahou narychlo nalézt uplatnění pro neočekávanou dodávku nových vozidel, které Dopravní podnik cíleně neobjednával. Proto se ze zpětného pohledu zdá paradoxní, že se již po několika málo letech linky podobného charakteru staly obětmi vlastního úspěchu, a přetíženost takto vedených spojů představovala jeden z nejzávažnějších problémů městské dopravy přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Dokonce i její nynější trasa, která s vedením z dob normalizace nemá příliš mnoho společného, podobné situace do jisté míry vytváří i dnes.

Během roku 1964 byl Dopravní podnik nucen odebrat celkově až 81 autobusů Škoda 706 RTO, které výrobce v předstihu zhotovil pro nakonec nerealizované dodávky do Rumunska a na Kubu. Uvážíme-li, že v této době takový počet vozidel představuje téměř třetinu vozového parku dopravce, který dosud procházel přirozenou rovnoměrnou obměnou, není divu, že se pro své nové autobusy pokoušel najít využití. Právě tyto dodávky tak stojí za prvními linkami tzv. překryvné sítě, které v několika následujících letech diametrálně protkaly Prahu a tím zajistily, společně se stávajícími tramvajovými tratěmi, základní kvalitní obsluhu v exponovaných relacích, obvykle v podobě, kdy spojují čerstvě vybudovaná sídliště na okrajích města s významnými body v jeho centru.

Dne 31. října 1964 je slavnostně (klasický provoz zahájen až 2. listopadu) zřízena nová autobusová linka 135, vyrážející během všedních dnů na trasu Veleslavín¹⁾ – Horoměřická – Náměstí Říjnové revoluce²⁾ – Letenské náměstí – Veletržní palác – Dopravní podnik³⁾ – Městské muzeum⁴⁾ – Rajská zahrada⁵⁾ – Náměstí Míru – Kodaňská – Stadión dr. Vacka⁶⁾ – Bohdalec – Spořilov. Jak již bylo zmíněno, linka spadá do skupiny překryvných linek, které se od zbytku autobusové sítě odlišují především trasou, vedenou ve značném souběhu s kapacitnější kolejovou dopravou, projížděním vybraných nácestných zastávek, a zvláštním, nepřestupným tarifem, který je později (od roku 1967) oproti klasickým linkám městské hromadné dopravy ještě zvýšen (na běžných linkách jednotlivé jízdné 0,60 Kčs, překryvná síť 1,00 Kčs), patrně ve snaze zamezit jejich nežádoucímu přetěžování.

Následující úpravy, reagující na stále značnější oblíbenost autobusových linek tohoto druhu a pokračující předávání nových staveb na obou jejích koncových úsecích, představuje dne 8. listopadu 1967 převedení na nově vybudovanou Leninovu třídu, která se dodnes objevuje na mnoha tehdejších propagačních materiálech, prezentujících rychle postupující výstavbu nového obytného světa uvnitř hlavního města. Od 17. března 1968 je provoz linky rozšířen na všechny provozní dny, v tomto režimu je pak k 25. listopadu 1968 prodloužena do trasy Veleslavín – … – Spořilov – Sídliště Spořilov II⁷⁾, kde je zpočátku během ranních špiček pracovních dnů provozována pouze část spojů, od 11. června 1969 však i v tomto období veškeré spoje projíždí celou trasu.

Od 1. ledna 1970 je na všech linkách pražské hromadné dopravy opět sjednocen tarif, který nadále činil 1 Kčs pro všechny provozované linky. Problém s nežádoucím přetěžování linek překryvné sítě však v jeho důsledku stále přetrvává, a tak je k 1. únoru 1971 přistoupeno ke zdražení jízdného na linkách tohoto druhu na dvojnásobek, zároveň u nich pro jasnější odlišení dochází k přeznačení do nové číselné řady 200 – 299, přičemž linka 135 samozřejmě nezůstává výjimkou a ke zmíněnému termínu je beze změny trasy přečíslována na svůj ekvivalent, číslo 235. S novým označením nastal stav, kdy první cifra číselného označení linky zároveň udávala jízdné v korunách, které u základních linek řady 100 činilo 1 Kčs, u překryvných linek 2xx dvě koruny a u nočních linek řady 300 rovné 3 Kčs.

V jiném kabátku potkala linku 135/235 jediná trvalá úprava trasy, spočívající v prodloužení několika málo spojů během špiček pracovních dnů z konečné Veleslavín ke konečné Aritma Vokovice⁷⁾, vstupující v účinnost od 4. října 1971. Stav úplného tarifního i číselného oddělení překryvných linek vydržel pouze něco málo přes tři roky. Zejména z technických důvodů, souvisejících se zahájením provozu prvního úseku pražského metra (instalace mincových vstupních turniketů v každé jeho stanici) bylo současně s jeho spuštěním dne 9. května 1974 přistoupeno k opětovnému sjednocení tarifu v pražské městské hromadné dopravě. Zároveň dochází k opětovnému přečíslování zbylých překryvných autobusových linek (některé byly nahrazeny trasou metra C a svůj provoz ukončily) zpět do standardní stovkové řady, čímž je ovlivněna také linka 235, která se navrací ke svému původnímu označení 135.

Výrazný zásah do podoby linky 135 je proveden v důsledku zprovoznění první části trasy metra A, I.A Leninova – Náměstí Míru, která severozápadní části Prahy nabízí nové kapacitní a rychlé spojení s centrem města, a překryvná autobusová linka 135, která dosud částečně plnila obdobnou úlohu, se tak nyní stává nadbytečnou. Součástí rozsáhlých změn vedení povrchové dopravy, které společně se spuštěním další trasy podzemní dráhy nastaly, je též k 13. srpnu 1978 její zkrácení pouze do úseku Sokolovská – Ústřední rada odborů⁵⁾ – Náměstí Míru – Kodaňská – Slavia – Bohdalec – Spořilov – Sídliště Spořilov. Od 4. listopadu 1984 je při jízdě ve směru na Sokolovskou od křižovatky U Bulhara vedena jednosměrně ulicí Vítězného února kolem hlavního nádraží, při jízdě opačným směrem stále užívá ulic Trocnovská a Husitská. Provedená změna však nemá žádný vliv na zastávky, které linka obsluhuje, a kolem všech významných bodů na nové trase (Hlavní nádraží, žst Praha-střed) projíždí bez zastavení.

Ani další provedená úprava nepředstavuje zásadní zvrat v trasování linky, od 9. ledna 1986 je z ulice U Vršovického hřbitova, na které právě započala dlouhodobá rekonstrukce, spočívající též v jejím rozšíření do současného profilu, který tvoří tři jízdní pruhy, převedena do souběžné Bohdalecké a Moskevské ulice, což v řeči zastávek odpovídá popisu trasy Sokolovská – … – Chemapol – Koh-I-Noor – Svahová – Bohdalec – … – Sídliště Spořilov. Naopak na svém druhém konci se od 12. července 1987 jednak obnovuje dřívější obousměrné vedení Husitskou a Trocnovskou ulicí, zejména se však prodlužuje z dosavadní konečné Sokolovská skrze Těšnovský tunel a zastávku Revoluční až ke stanici metra Staroměstská. Od téhož dne je však ukončena již v oblasti Vršovic jednosměrným objezdem bloků domů přes zastávky … – Náměstí Míru – Tolstého – Bělocerkevská – Kodaňská – Náměstí Míru – …, čímž její trasa získává polookružní charakter. Na Staroměstskou zajíždí zprvu všemi spoji, ale od 1. prosince 1987 je ve večerním a víkendovém provozu opět ukončena již na Sokolovské.

Vzhledem k nepříznivé finanční situaci města, provázející městskou kasu celá devadesátá léta, byla dne 22. prosince 1992 radou zastupitelstva hl. m. Prahy schválena úsporná varianta projektu organizace MHD, nesoucí se zejména v duchu omezování vzájemných souběhů různých druhů dopravy a rušení méně významných přímých spojení. Přestože takto schválená varianta nakonec nedošla své plné realizace, navržená opatření byla částečně uskutečněna k 27. únoru 1993, čímž jsou míněny zejména ty úpravy, výrazně omezující autobusový provoz v centrální části Prahy. K tomuto termínu dochází zejména k trvalému zrušení tehdejších autobusových linek 125, 168, 235 a 272, zatímco některé z dalších linek, zajíždějících dovnitř města (135, 148) jsou pouze zkráceny. Právě linka 135 je k tomuto termínu trvale zkrácena pouze do trasy Florenc – Bělocerkevská – Florenc.

Z dlouhodobého hlediska nepříliš vyhovující stav, kdy je exponovaná autobusová linka ukončena v obytné zástavbě prakticky na dohled od nejbližší stanice metra, byl napraven k datu 18. ledna 1997, od něhož se trasa linky upravuje do podoby Florenc – … – Náměstí Míru – Kodaňská – Bělocerkevská – Želivského. Ve svém novém úseku částečně nahrazuje zkrácenou linku 124, zatímco obsluhu Ruské ulice v místě zastávky Tolstého přebírá sporadicky jezdící linka 138. V období mezi 28. červnem 1997 a 3. březnem 1998 se linka 135 ještě nakrátko vrací na trasu mezi zastávkami Florenc a Staroměstská, jedná se však o další ze způsobů zajištění náhradní dopravy k právě rekonstruované stanici metra a i popisovaná úprava má charakter pouhé dočasné změny.

Následující dlouholetou stabilitu narušil až termín plošných změn vedení autobusových linek v celé jihovýchodní oblasti města, které vstoupily v účinnost 1. září 2009. Pro linku 135 však znamenaly výrazné posílení provozu a prodloužení trasy, neboť nově se při jízdě ve směru od Florence ze zastávky Bělocerkevská vydává po stopách čerstvě zrušené linky 260, konkrétně přes zastávky … – Slavia – Bohdalec – Chodovská – Spořilov – Chodovec – Chodovská tvrz – Litochlebské náměstí – Opatov – Ke Kateřinkám – Háje – Jižní Město. Ve své nové trase, v níž společně s linkou 213 utvářela jeden z nejsilnějších páteřních svazků pražské autobusové sítě, se však stávala stále oblíbenější, čímž později docházelo k situacím, kdy autobus, příjemně naplněný již cestujícími z oblasti Jižního Města, nezvládl pohltit veškeré zájemce o jízdu z Vršovic, kteří však, na rozdíl od svých jižních spolubojovníků, neměli k dispozici žádnou jinou alternativu.

O tři roky později, dne 1. září 2012, postihlo systém pražské městské hromadné dopravy spuštění nové, tzv. metropolitní sítě PID, které ovlivnilo i linku 135. Ta nadále neobsluhuje východní oblast sídliště Jižní Město a svou jižní část trasy si prohazuje s linkou 136, což se projevuje jejím odkloněním do trasy Florenc – … – Spořilov – Sídliště Spořilov (T) – Nad Pahorkem / Choceradská – Roztyly – Dědinova – Chodov – Na Jelenách – Koleje Jižní Město, přičemž právě tato změna byla odůvodněna snahou o přímé propojení dvou objektů Vysoké školy ekonomické, nacházejících se jak u zastávky Náměstí Winstona Churchilla, tak i nedaleko areálu vysokoškolských kolejí na Jižním Městě. K termínu doladění metropolitní sítě, které proběhlo 29. června 2013, však došlo k jejímu zkrácení do současné trasy, Florenc – Náměstí Winstona Churchilla – Náměstí Míru – Kodaňská – Bělocerkevská – Slavia – Bohdalec – Chodovská – Spořilov – Sídliště Spořilov (T) – Roztyly – Dědinova – Chodov, která nedávný záměr ve své podstatě zcela popírá.

Provoz městské autobusové linky 135 po většinu doby jejího života zajišťoval výhradně Dopravní podnik hl. m. Prahy, který si linku prozatím udržuje dodnes, výjimkou je však (v tuto chvíli blíže nespecifikované) období mezi roky 1965 a 1966, kdy se zajištěním provozu pomáhal, v rámci sítě pražské městské hromadné dopravy vůbec poprvé, státní podnik ČSAD. Ve všech obdobích byly od dob jejího zavedení donedávna vypravovány výhradně standardní vozy, počínaje 30. březnem 1998 též s vybranými spoji garantovaně nízkopodlažními. Od ranního výjezdu dne 3. listopadu 2014 se však v pracovních dnech na všech pořadích linky objevily vozy kloubové.

¹⁾ – nyní zastávka Nádraží Veleslavín
²⁾ – současné Vítězné náměstí, resp. zastávky Dejvická
³⁾ – prostor současného terminálu Vltavská
⁴⁾ – později přejmenováno na Sokolovská, resp. Florenc
⁵⁾ – pozdější zastávky Ústřední rada odborů, Náměstí Winstona Churchilla
⁶⁾ – nynější zastávka Slavia
⁷⁾ – současná konečná Nové Vokovice