Městská autobusová linka 167 je zářným reprezentantem nepočetné skupiny stabilních spojů, které od svého zřízení zajišťují obsluhu jednoho základního přepravního vztahu, který v běhu času doznává pouze dílčích úprav, často navázaný na urbanistický vývoj dané lokality. Po celou dobu své existence slouží Pražanům v oblasti Motola, Košíř a Smíchova, na základě současných zpráv ale nelze vyloučit, že se v brzké době v rámci dalšího kola celoplošných změn dostane do vzdálených končin, dosud linkou 167 nenavštívených.

Dne 3. ledna 1971 zřizuje pražský Dopravní podnik novou autobusovou linku č. 167, která v klasickém režimu celodenního a celotýdenního provozu obsluhuje trasu Motol – Pod Motolskou nemocnicí – Nemocnice Motol¹⁾. Kromě obsluhy jižního vstupu do rozlehlého areálu motolské nemocnice, k jehož těsné blízkosti trasa nové linky vede, měla též určitý význam pro vilovou zástavbu, nacházející se nedaleko rybníka Motol, která zůstávala dosud závislá výhradně na pěší docházce k tramvajové trati na Plzeňské třídě. Již k 29. srpnu 1971 je však přesměrována do trasy Kotlářka – Pod Motolskou nemocnicí – Nemocnice Motol¹⁾, čímž zcela opouští původní koncový bod tramvajové tratě a nadále vyjíždí ze vznikajícího přestupního terminálu mezi tramvajovými a autobusovými linkami, jehož zlatá léta teprve nastanou.

V dosud blíže neupřesněném termínu, během roku 1973, dochází v důsledku pokračující výstavby nového sídliště Homolka, respektive pro zajištění jeho obsluhy hromadnou dopravou, k další úpravě autobusové linky 167, která je nadále provozována v trase Kotlářka – Sídliště Homolka – Nemocnice Motol¹⁾ – Pod Homolkou²⁾. Od 23. února 1976 je v rámci dalšího osidlování jmenovaného sídliště provedena jiná změna, spočívající v přetvoření linky 167 do linky polookružního charakteru s trasou Kotlářka – Pod Motolskou nemocnicí – Nemocnice Motol¹⁾ – Sídliště Homolka – Kotlářka, tento okruh ovšem pojíždí pouze v uvedeném směru.

V souvislosti s dlouhodobou rekonstrukcí Plzeňské třídy, jejíž negativním průvodním efektem též bylo přerušení provozu tramvají, je v rozmezí od 5. září 1977 až do 8. listopadu 1979 prodloužena z Kotlářky přes zastávky Zámečnice³⁾, Kavalírka, U Zvonu a Bertramka až na smíchovskou křižovatku Anděl, zároveň však v oblasti sídliště Homolka ztrácí svůj polookružní charakter, a trvale je ukončena v zastávce Kudrnova⁴⁾. Kromě přímého spojení sídliště Homolka s významným přestupním uzlem, nacházejícím se nedaleko centra města, zajistila, společně s taktéž prodlouženými linkami 164 a 179, náhradní dopravu v celém vyloučeném úseku. Přestože v této podobě existovala více než dva roky, stále se jednalo pouze o dočasnou změnu trasy, a tak se s dokončením rekonstrukce a návratem pravidelného tramvajového provozu opět na svou původní konečnou do autobusového terminálu Kotlářka zkrátila.

Trasování linky 167 následně ovlivnil až další rozvoj systému pražské podzemní dráhy, a společně se zprovozněním úseku I.B Smíchovské nádraží – Sokolovská je od 3. listopadu 1985 prodloužena na obou svých koncových úsecích, čímž se dostává do trasy Moskevská – Klamovka – Kotlářka – Sídliště Homolka – Nemocnice Motol¹⁾ – Kukulova⁵⁾ – Šafránecká. Je vhodné podotknout, že až do plošného přejmenování stanic metra s ideologicky zabarvenými názvy, které proběhlo roku 1990, se pod názvem Moskevská skrýval jak nově vybudovaný terminál městské i dálkové autobusové dopravy, dnes známý jako Na Knížecí, tak i zastávky městské hromadné dopravy, nalézající se nedaleko smíchovské křižovatky U Anděla. Linky, směřující z Moskevské dále po Plzeňské třídě na Košíře (123, 130, 132, 167, 191, 217) však obsluhovaly tento přestupní uzel stylem, kdy z počáteční zastávky v terminálu ještě zastavily v nácestných zastávkách v ulici Stroupežnického, čímž se tak během své jízdy objevily na obou dvou jmenovaných místech.

Dosud poslední úprava, která ovlivnila trasování linky 167, vstupuje v účinnost 16. ledna 1993. Dalším prodloužením na motolském konci své trasy se dostává do své současné podoby, Na Knížecí – Anděl – Klamovka – Kotlářka – Sídliště Homolka – Nemocnice Motol¹⁾ – Dětská nemocnice⁴⁾ – Nemocnice na Homolce. Veškeré další úpravy, kterými dosud linka prošla, byly bez výjimek téměř nepatrného charakteru, a obvykle spočívaly pouze ve zřizování zastávek (Zahradníčkova) či v jejich přemisťování, přejmenovávání, případně změnám režimu jejich obsluhy (Klamovka, Kavalírka, Košířské náměstí). Organizátor systému Pražské integrované dopravy však veřejně deklaroval záměr v brzké budoucnosti sloučit linku 167 s jiným autobusovým spojem, nyní ukončeným v nedalekém obratišti Smíchovské nádraží, výsledná forma a provozní parametry nové autobusové linky, která by tímto procesem měla vzniknout, je však zatím stále neznámá, a nelze vyloučit, že by právě pro linku 167 mohla vyústit v její zánik.

Provoz linky 167 je po celou dobu její existence spjat s autobusy pražského Dopravního podniku, případně jeho předchůdců – není tedy zaznamenáno plánované obsluhování místními provozovnami státního podniku ČSAD, ani žádným ze soukromých dopravců, působících na městských linkách zejména zkraje devadesátých let ve formě subdodavatelů městského majoritního dopravce. Po většinu dobu provozu se na linku plánovaně vypravovoaly autobusy standardní délky, od 1. září 2012 se však na všech spojích linky, provozovaných ve všech provozních obdobích, objevují kloubové autobusy.

¹⁾ – odpovídá přibližně současné zastávce Kudrnova
²⁾ – jednosměrný objezd dnešními ulicemi Podhorská, Pod Homolkou a Kudrnova
³⁾ – přibližně v poloze pozdější (a dnes rovněž zrušené) zastávky Košířské náměstí
⁴⁾ – zastávka, umístěná v ul. Pod Homolkou (nezaměňovat se současnou zastávkou Kudrnova)
⁵⁾ – pozdější zastávka Dětská nemocnice, resp. Nemocnice Motol