Pražská autobusová linka veřejné dopravy č. 114, jejíž kořeny sahají až hluboko do prvorepublikových let, se po celou dobu své existence držela směru, vytyčeného svoji prvotní trasou, která se v běhu času upravovala pouze zkracováním či prodlužování na obou svých koncích. Teprve změny autobusové sítě z posledních let měly za následek postupné převádění její přepravní zátěže na další, částečně souběžné linky, které pak nevyhnutelně vyústilo až v úplné zastavení jejího provozu.

Obyvatelé dříve samostatné obce Kunratice mohli dlouhá léta těžit z poměrně výhodné polohy jejich domovské vsi, která se nacházela v těsné blízkosti letité tranzitní silnice, spojující Prahu s Benešovem, případně dalšími jižně ležícími sídly. Již v roce 1892 je doložen pravidelný provoz koněspřežné linky Praha – Jesenice, tato poměrně významná komunikace se jako jedna z prvních, k 2. březnu 1920, dočkává náhrady moderní autobusovou dopravou. V pozdějších letech lze na této regionální lince, označované postupně čísly 624 a 702, sledovat dvě různé varianty spojů, které spojují pražské Vršovice s Jesenicí (linka 702) nebo Kamenicí (linka 702a). Jejich další vývoj však ve vztahu k obsluze Kunratic není příliš relevantní, neboť jsou velmi brzy doplněny novou linkou Elektrických podniků, která tento vztah z valné většiny přebírá.

Mezníkem se stává 4. říjen 1925, kdy pod křídly již zmíněného městského dopravce vyjíždí nová autobusová linka B, spojující Pankrác s kunratickou křižovatkou U tří svatých. V nejbližších následujících letech je na stejné lince zřízena větev do Libuše, pod samostatné označení se však kunratické spoje dostávají až 3. května 1935, kdy se v trase Kačerov – Masarykovy domovy¹⁾ – Zelená louka – Zelené domky – Kunratice, Husovo náměstí²⁾ v celodenním a celotýdenním provozu zavádí linka U, která je tvořena právě spoji, vyčleněnými z původní linky B. Idylku období První republiky však zanedlouho narušuje okupace a válečná léta, která se po obratu na východní frontě do provozu pražské hromadné dopravy promítají četnými úspornými opatřeními. V jejich rámci je tak od 1. dubna 1942 linka zkrácena pouze k bývalému úřadu potravní daně na Zelené domky, od 15. listopadu 1942 je zrušen nedělní provoz.

Vrchol redukcí na lince U představuje až úplné přerušení provozu, k němuž, nejen na linkách B a U, dochází 5. června 1944, a pouze v krátkém počátečním úseku mezi Kačerovem a Masarykovými domovy je náhradní doprava v omezeném rozsahu zajištěna linkou P. Krátce po konci války je částečně obnoven provoz linky U, která se 22. května 1945 během všedních dnů vrací na trasu mezi Kačerovem a Zelenými domky, od 30. září 1946 opět dojíždí až na náměstí v Kunraticích a teprve k 6. říjnu 1946 se zde opět objevují i nedělní spoje. Oproti předválečné trase, kdy při jízdě ze Zelených domků do Kunratic užívala dnešní ulice K Zeleným domkům, je nyní přesměrována přes křižovatku U tří svatých, odkud dále k centru obce pokračuje ulicí K Libuši.

Kunratice však nejsou tvořeny jen klasickými vesnickými domky, prvorepublikovou vilovou zástavbou nebo charakteristickými jahodovými poli. Jeden z nejznámějších současných pražských rybníků je bezesporu Šeberák, přičemž koupaliště, které se u něj dosud nachází, představovalo častý cíl výletů mnoha Pražanů. Ti již od 8. června 1947 mohli použít autobusovou linku U, jejíž spoje se o letních nedělích za příznivého počasí prodlužovaly z kunratického náměstí až ke konečné Šeberák. Počet a rozsah prodlužovaných spojů není v následujících letech zcela zdokumentována, jistotou zůstává, že plnohodnotný provoz všech spojů ve všech provozních obdobích až k Šeberáku přináší až první polovina 70. let 20. století, a v předcházejících letech si tento koncový úsek stále zachovával spíše rekreační charakter.

Při příležitosti plošného přeznačení městských autobusových linek, které proběhlo k 31. prosinci 1951, obdržela dosavadní linka U nové číslené označení 114 za současného zachování stávající trasy. Primárně se autobusové linky podle nového systému označovaly tak, aby jim přidělené číslo bylo co nejpodobnější označení návazné tramvajové linky, kterou bylo možné pokračovat na své cestě směrem k centru města, přičemž právě v případě obou spojů, vyjíždějících z konečné Kačerov, bylo toto pravidlo ctěno doslova učebnicově – od tramvajových linek č. 13 a 14 zde nyní dále odjížděly autobusové linky 113 a 114. Přestože však k žádné změně vedení linky k tomuto termínu nedochází, následující změna, která její trasování ovlivňuje o bezmála dvacet let později, má znovu s těmito tramvajovými spoji těsnou souvislost.

Dlouhodobou úpravu trasy, která však po celé své trvání stále měla charakter dočasné změny, vyvolalo ukončení provozu na tramvajové trati z Budějovického náměstí na Kačerov, ke kterému dochází 19. října 1970. Náhradní obsluha tohoto úseku však není řešena zavedením zvláštního spoje náhradní autobusové dopravy, místo ní jsou na souběžné komunikace výlukově převedeny trvalé autobusové linky, dosud jedoucí přes původní obratiště Kačerov, mezi něž například spadá i námi sledovaná linka 114. Ta je tak odkloněna do trasy Ryšánka – Budějovické náměstí – V podzámčí³⁾ – … – Šeberák. Po zprovoznění první trasy pražského metra (I.C Sokolovská – Kačerov) je dne 9. května 1974 dlouhodobá výluka ukončena a dočasně odkloněné autobusové linky jsou navráceny do své původní podoby, případně ukončeny v novém přestupním terminálu Kačerov, kde se nově obrací také linka 114. Ke stanici metra Budějovická je v obdobné trase všemi spoji prodloužena ještě mezi 18. květnem 1981 a 1. říjnem 1982, tentokrát se však, přes relativně krátkou dobu platnosti tohoto opatření, jedná o úpravu trvalou.

Další změna, mající vliv na vedení linky 114, proběhla opět s výrazným časovým odstupem, dochází k ní až po dalších 25 letech. Od 9. prosince 2007 je Kunraticím nabídnuto též alternativní spojení, kdy pro cestu do centra města nově nezůstávají odkázáni pouze na jízdu po Vídeňské ulici, která bývá, zejména ve špičkových hodinách, často přetěžována intenzivní individuální dopravou, ale s použitím prodloužené linky 114, jejíž vybrané spoje se vydávají na trasu Kačerov – … – Šeberák – Na Proutcích – Volha – Chodov, lze za srovnatelný čas dojet po podstatně volnějších komunikacích ke stanici metra Chodov, kde se kromě kapacitnějšího dopravního prostředku nachází též rozlehlé obchodní centrum. O tento úsek však linka 114 záhy přichází, k 1. září 2009 je opět zkrácena pouze do trasy Kačerov – Nemocnice Krč – IKEM – Zelené domky – U Tří svatých – Kunratice – Šeberák a obsluhu relace Kunratice – Chodov krátkodobě přebírá přesměrovaná linka 197.

1. září 2012 postihlo autobusové linky v celém hlavním městě spuštění nové, tzv. metropolitní sítě PID. Hlavní motivací celé reorganizace sítě městské hromadné dopravy bylo razantní snížení počtu linek, realizované nejčastěji začleňováním kratších spojů do delších souběžných linek. Trnem v oku se organizátorovi systému integrované dopravy stal "souběh" linek 114 a 193, přičemž z jejich vzájemného souboje vyšla námi sledovaná linka 114 jako poražená, a od zmíněného data je nadále provozována v současné polookružní trase Kačerov – Nemocnice Krč – IKEM – Ústavy akademie věd – V Lískách – IKEM – Nemocnice Krč – Kačerov. Zároveň je výrazně omezen jak rozsah provozu (nadále vyráží pouze během pracovních dnů), tak počet spojů, na lince vedených, které byly v nedávné době, v souvislosti s nasazením článkových autobusů na linku 193, znovu seškrtány.

Od 15. října 2016 se období působnosti linky 114 zužuje výhradně na přepravní špičky pracovních dnů, dopolední a večerní provoz je zcela zrušen. V takto okleštěné podobě linka přežívala až do 1. září 2017, kdy je linka 114 trvale zrušena a v relaci Ústavy Akademie věd – Kačerov nahrazena novými spoji zároveň prodloužené linky 138. Ta oproti lince 114 znovu nabízí i mimošpičkový provoz ve výrazně kratších intervalech, takto příznivé parametry jsou ale vykoupeny nasazením midibusů, které tuto relaci nově obsluhují na dvou souběžných linkách, 138 a 203.

Linka 114 zůstává po celou svou aktivní historii neodmyslitelně spojena s autobusy pražského Dopravního podniku, případně jeho prvorepublikovými předchůdci, přičemž není doložena žádná výpomoc místními provozovnami ČSAD, ani krátkodobé provozování soukromými smluvními dopravci, známými z devadesátých let. Vypravována byla zejména vozy standardní délky, sporadicky během 80. let a prakticky nepřetržitě v 90. letech jsou však doloženy případy plánovaného vypravování článkových vozů, a to zejména v období letních prázdnin, kdy pomáhaly lépe zvládat nárazové přetěžování spojů návštěvníky koupaliště Šeberák. Naposledy se však kloubové autobusy v letním období objevily roku 2000, veškeré následující případy výjezdů kapacitnějších vozidel až do roku 2016 měly bez výjimek charakter sporadických výjezdů, obvykle jen jako záložních vozidel. V posledním provozním období linky se, zejména v ranní špičce, na lince objevovaly kloubové autobusy, zajišťovaly však jen velmi omezený počet spojů.

¹⁾ – zastávka před současnou Thomayerovou nemocnicí
²⁾ – dnešní Náměstí prezidenta Masaryka v Kunraticích
³⁾ – nyní již zrušená zastávka, nacházející se přibližně v místech křižovatky Vídeňské ulice a Jižní spojky