V současnosti opět provozní linka 149 se po většinu svého aktivního období, které zahrnovalo zejména druhou polovinu dvacátého století a první dekádu nového tisícíletí, až pozoruhodně stabilně držela svých kořenů. Přestože téměř po celé období svého aktivního života patřila do skupiny "prémiových", zprvu překryvných, linek, provozovaných výhradně ve špičkových obdobích pracovních dnů, své stálé cestující si v nejrůznějších, vzájemně se překrývajících relacích, držela až do posledních dnů své existence. Teprve poslední provozní podoba, v níž se nedávno do pražských ulic vrátila, významněji rozšířila pole její působnosti.

Za přímého předchůdce linky 149 lze považovat krátce před ní vzniknuvší překryvnou linku 132. Ta od 10. února 1964 obsluhovala trasu Dejvice, Bořislavka – Vozovna Střešovice – Malovanka – Stadion Jih ¹⁾ – Klamovka, odkud se dále provozovaly větve jednak po Plzeňské třídě na smíchovskou křižovatku Anděl, nebo přímo dále k jinonické továrně Motorlet. Jedná se o první pravidelný spoj veřejné hromadné dopravy, který spojoval Klamovku s továrnou Motorlet bez zdlouhavého objíždění a přestupování v oblasti starého Smíchova. K 18. prosinci 1967 však s dalším prodloužením linky 132 dále do centra města došlo ke zrušení této odbočné větve a k jejímu převedení na samostatnou, nově zřízenou překryvnou linku 149, která stejného dne vyrazila na trasu Dejvice, Náměstí říjnové revoluce ²⁾ - Vozovna Střešovice - Malovanka - Stadion Jih - Klamovka - Jinonice, Motorlet.

Dělnický charakter této špičkové linky o několik let později ještě více zvýraznilo její prodloužení od Motorletu přes Jinonice až do obratiště Jinonice, ZPA³⁾, které proběhlo 25. května 1970. Hned příští rok, od 1. února 1971, jsou pro lepší odlišení veškeré překryvné linky přeznačeny čísly z nově načaté řady 2xx, což se nevyhýbá ani námi sledované lince 149, která je od tohoto data přečíslována na linku 249. S novým označením nastal stav, kdy první cifra číselného označení linky zároveň udávala výši základního nepřestupného jízdného v korunách, které u základních linek řady 100 činilo 1 Kčs, u překryvných linek 2xx dvě koruny a u nočních linek řady 300 rovné 3 Kčs.

Úplné tarifní i číselné odlišení překryvných linek však nemělo dlouhého trvání. V souvislosti se zprovozněním prvního úseku pražského metra, I.C Sokolovská – Kačerov, došlo jednak ke sjednocení tarifu, který byl změněn na nepřestupný s jednotnou sazbou 1 Kčs, a dále k výraznému omezení překryvné sítě autobusových linek – některé byly zcela zrušeny, jiné svou trasu značně změnily, a zbylé exempláře téhož druhu pouze změnily své číselné označení zpět do stovkové řady. Do poslední jmenované skupiny spadá i linka 249, která od 10. května 1974 nadále opět vystupovala pod svým staronovým číslem 149.

V nejbližších následujících letech na lince probíhaly pouze drobné úpravy trasy – od 24. listopadu 1976 je mezi zastávkami Vozovna Střešovice a Malovanka vedena přes zastávky Hládkov a Pod Královkou, ale o necelé dva roky později se k termínu zprovoznění úseku metra II.A (Leninova – Dejvická), dni 13. srpnu 1978, vrací zpět do Myslbekovy ulice, což ve spojení s přejmenováním počáteční zastávky ze starého ideologicky zabarveného názvu na nový ideologicky zabarvený název vytváří trasu Leninova - Vozovna Střešovice - Malovanka - Stadion Jih - Klamovka – Vrchlického (T) - Motorlet – Karlštejnská – Jinonice, ZPA. Pro úplnost je však nutné podotknout, že "zrušený" úsek linka ještě několikrát využila, zejména u příležitostí výlukové a jiné stavební činnosti v oblasti Hradčan a Břevnova.

Do lokality, kde si dnes lze autobus městské hromadné dopravy představit pouze s jistou dávkou fantazie, patří i oblast konečné zastávky Vysoké školy, kam se z Leninovy od 3. září 1979 linka 149 prodloužila. Nejedná se ale o nikterak závratnou vzdálenost, zmíněné obratiště ve skutečnosti představoval blokový objezd dnešními ulicemi Thákurova a Zikova, kde byla zastávka umístěna. Přiblížení linek městské hromadné dopravy budovám fakult ČVUT a VŠCHT ale netrvalo dlouho, již od 5. května 1985 se linka 149 opět zkrátila do obratiště Leninova.

Většina změn trasování se prozatím týkala pouze severní části linky, což se ale mělo záhy změnit. Jedním z nejnovějších pražských sídlištních celků je Jihozápadní Město, budované zejména ve druhé polovině 80. let z oblasti Stodůlek dále východním směrem k centru města. Samotný projekt sídliště již od počátku počítal s obsluhou metrem, naopak síť pozemních komunikací je pro efektivní obsluhu pouze autobusovou dopravou více než nepřívětivá, kapacitní sběrné komunikace sídliště obchází a zalidněná nitra jsou až na místní výjimky neprůjezdná.

Výstavba metra proto nesměla příliš zahálet, a první vlaštovkou blízkosti tohoto významného dopravního prostředku bylo uvedení do provozu úseku metra III.B Smíchovské nádraží – Dukelská. Od následujícího dne, 27. října 1988, tak v celém širším okolí došlo k rozsáhlým změnám návazné povrchové dopravy. Na námi sledované lince 149 se ale projevily minimálně – stanice metra Dukelská s autobusovým terminálem vyrostla v těsné blízkosti dosavadní konečné ZPA Jinonice, a její prodloužení do trasy Leninova – Dukelská se do sítě linek v porovnání s ostatními úpravami linek téměř vůbec nepromítlo.

Bez dalších změn trasy, pomineme-li výluková odklánění do souběžných ulic či zřizování a přejmenovávání nácestných zastávek, pak linka přežívala až do svého zániku. Ten nastal při spuštění tzv. metropolitní sítě autobusů, které se uskutečnilo 1. září 2012. Již mnoho měsíců dopředu se dalo předpokládat, že tato linka v současnosti tvrdě neoblíbeného charakteru, provozovaná pouze ve špičkách pracovních dnů se značně nízkým počtem spojů, nemá naprosto žádnou šanci přežít totální linkovou revoluci v celém hlavním městě, a naopak ráda poslouží jako další položka ve výčtu zrušených linek, jejichž vysoký počet tak mohl být předkládán nezasvěceným osobám jako "úspora". Proto tak došlo k jejímu trvalému zrušení, přičemž na většině⁴⁾ délky své trasy nebyla nijak nahrazena, a ani její spoje se nijak nepřevedly na žádné souběžné či jinak podobné autobusové linky.

Ani v následujících letech se však nedařilo nalézt optimální podobu autobusové sítě v jihozápadní oblasti hlavního města, což se projevilo zejména častým střídáním linek, obsluhujícím osu Košíře – Jinonice – Butovice. Po krátkém působení linky 176, kterou zanedlouho vystřídala linka 143, bylo 31. října 2015 přistoupeno k další změně, která na tuto relaci opět navrátila linku 149. Ta je k tomuto termínu znovu zavedena, tentokrát v trase Dejvická – Vozovna Střešovice – Pod Královkou – Malovanka – Stadion Strahov – Spiritka – Podbělohorská – … – Jinonice – Butovická – Nové Butovice. Oproti své předcházející podobě se odlišuje přidanými závleky přes zastávku Pod Královkou, která od zrušení linky 217 v září 2012 zůstala dočasně bez obsluhy autobusovými spoji, které doplňují i obsloužené oblasti okolí zastávek Spiritka a Butovická, které naopak převzala od své přímé předchůdkyně, linky 143. Novinkou je též rozšíření doby její aktivity na klasický režim celodenního a celotýdenního provozu.

Prozatím poslední korekce trasy se na lince provedla k 1. květnu 2016, jejímž výsledkem je její současné vedení. Ze své dosavadní konečné, Nové Butovice, se prodlužuje dále ve stopě právě nahrazené linky 137 až do obratiště Bavorská, čímž se dostává do podoby Dejvická – Vozovna Střešovice – Pod Královkou – Malovanka – Stadion Strahov – Spiritka – Podbělohorská – Klamovka – Pod Šmukýřkou – U Waltrovky – Vidoule – Jinonice – Butovická – Nové Butovice – Bucharova – Mototechna – Bavorská. Vzhledem k nepříliš silnému provozu linky jsou všechny její spoje vedeny v celé trase, na rozdíl od dřívějších souputnic, které zajišťovaly spojení s okolím konečné Bavorská, se zde nevyskytují žádné varianty zkrácených spojů.

Za celou padesátiletou existenci linky 149 ji nikdy neopustily standardní autobusy pražského dopravního podniku – není tedy doloženo plánované vypravování žádných kloubových autobusů, stejnak jako v jejím případě nikdy nedošlo k provozování místními závody ČSAD, případně smluvními soukromými dopravci zkraje devadesátých let. V předcházejícím textu však zůstalo úmyslně neuvedeno historické privilegium, které všímavý čtenář jistě postřehl – ve všech různých variantách její trasy se jednalo o tangenciální linku, míjející centrum, přesto došlo k jejímu zařazení do sítě překryvných linek, ačkoli ostatní linky této skupiny byly výhradně radiálního či diametrálního charakteru. Motivy, které k začlenění linky 149 vedly, tak lze hledat například v rychlosti, které na ostře sledované relaci mezi severozápadem města a průmyslovými závody Jinonicka dosahovala.

¹⁾ – označení pro dnešní zastávku Stadion Strahov
²⁾ – dnešní Vítězné náměstí
³⁾ – zkratka ZPA označuje Závody průmyslové automatizace, jinonický závod se nacházel v místě dnešního obchodního centra Galerie Butovice.
⁴⁾ – velmi omezeně byl nahrazen pouze úsek U Waltrovky – Nové Butovice, o který se prodloužily vybrané spoje linky 137.