Přestože pražská městská autobusová linka č. 267 během svého nepříliš dlouhého života zavítala hned do několika různých katastrálních území, tvořící součást hlavního města, zatím nikdy v důsledku žádných svých úprav neopustila jihovýchodní sektor české metropole. Zejména rozvoj příměstských linek integrované dopravy, na které jsou nenápadně pozvolně přidávány spoje, však probíhá právě na úkor tohoto klasického vnitroměstského napaječe, a v současnosti lze konstatovat, že její trvalé zrušení může nastat při jakékoli předem neočekávatelné příležitosti, aniž by zároveň byla vyvolána jednoznačně vysledovatelnými vnějšími vlivy.

Dříve samostatná obec Uhříněves, připojená ku Praze roku 1974, patří mezi největší sídla, které hlavní město v poslední fázi svého plošného rozrůstání pohltilo. Přestože se v současnosti skládá ze tří různých katastrálních území (Uhříněves, Hájek, Pitkovice), přiblížení vývoje obsluhy druhé a třetí jmenované lokality přesahuje rámec tohoto článku a bude podrobněji představeno současně s linkami 232 či 268. Samotná Uhříněves se dočkala prvního prostředku veřejné dopravy již ve druhé polovině 19. století – dne 14. prosince 1871 zahájila provoz Dráha císaře Františka Josefa, na níž se přímo v obci zřídila železniční stanice. Nutno podotknout, že v současnosti je její umístění vůči přirozenému jádru obce poměrně nešťastné a uvažuje se o vystavění nové železniční zastávky, která by přiblížila příměstskou železnici rozsáhlejšímu okruhu uhříněveským osadlíkům.

Opomíjena samozřejmě nezůstává ani silniční doprava – v této oblasti může Uhříněves těžit ze své výhodné polohy, neboť se nachází na významné komunikaci, staré kutnohorské silnici. Zcela prvním veřejným spojem je však koněspřežná linka, spojující nejpozději od roku 1899 Uhříněves s nedalekými Průhonicemi, zprvu provozovaná bez jakéhokoli označení, od r. 1919 označená jako 776 a roku 1925 přečíslovaná na č. 1022, s nímž roku 1930 provoz ukončila. Mnohem významnější roli však měly tranzitní autobusové linky, spojující Prahu se vzdálenějšími středočeskými sídly – prvním takovým doloženým spojem je linka Československé pošty č. 837, spojující od roku 1929 pražské Wilsonovo nádraží s Říčany, Jevany a Kostelcem nad Černými lesy. Ještě během dob První republiky se zde pak objevují další, soukromé či státní autobusové linky, vedoucí např. do Kutné Hory, Sázavy či Chocerad, které samozřejmě obnovily svůj provoz i v poválečných letech a v jejich stopách je dnes vedeno hned několik příměstských linek Pražské integrované dopravy.

Přestože jsme již zmínili, že se Uhříněves stala součástí hlavního města již k 1. lednu 1974, městské autobusové linky sem poprvé dojíždí až v jedné z posledních etap zapojování nových okrajových městských částí do systému městské hromadné dopravy. Zahájení provozu však rozhodně nelze označit za nijak skromné – od 16. listopadu 1981 se do Uhříněvsi vydává najednou hned šest(!) nových autobusových linek, konkrétně se jedná o linky 232 (Kosmonautů – Pitkovice – Nádraží Uhříněves), 264 (Černokostelecká – Uhříněves – Kralovice), 265 (Černokostelecká – Uhříněves¹⁾ – Benice – Lipany), 266 (Černokostelecká – Uhříněves – Hájek) a 268 (Černokostelecká – Uhříněves – Kolovraty – Nedvězí). Zatímco na všech těchto jmenovaných linkách je veden přibližně 60 minutový interval v přepravních špičkách a 90 minutový během víkendů, poslední, dosud nezmíněná linka 267, vyrážející na trasu Kosmonautů – Horčičkova – Bellova²⁾ – Na Vrchách – Picassova – Lidový dům³⁾ – Uhříněves, se může pyšnit celodenním a celotýdenním provozem v intervalech hodných velkoměsta.

• Vedení autobusových linek 264, 265, 266, 267 a 268 těsně po jejich zřízení roku 1981 (PDF, 41 kB)

Ke 27. listopadu 1982 probíhá v oblasti sídliště Jižní Město menší lokální reorganizace provozu, jejíž hlavní motivací je přesměrovat dlouhé radiální linky mimo hlavní komunikace, aby u nich nedocházelo k nárazovému přetěžování úsekovou frekvencí, kterou mají za úkol pohltit kratší linky s převažující místně obslužnou funkcí. Do druhé jmenované skupiny nově spadají například tehdejší autobusové spoje 227, 239, 253, nebo námi sledovaná linka 267, která je prodloužena do trasy Družby – Mikulova – Protivova⁴⁾ – Kosmonautů – … – Uhříněves. S pozdějšími fázemi dalších úprav je však tento systém postupně opuštěn, a od 12. července 1987, kdy je mimochodem zprovozněna nová vestavěná stanice trasy metra A, Strašnická, je 267 opět zkrácena do podoby Kosmonautů – Uhříněves.

Bezmála dvacet let pak dělí linku 267 od dalších trvalých změn jejího trasování – ta nastává přibližně měsíc po zprovoznění jedné z nejkontroverznějších stanic pražského metra, Depo Hostivař. Od 1. července 2006 se linka 267 vybranými spoji prodlužuje do trasy Háje – … – Uhříněves – Kolovraty – Tehovičky – Škola Kolovraty – Lipany, přičemž v posledním jmenovaném úseku, Kolovraty – Lipany, nahrazuje tudy dosud vedenou linku 265, na rozdíl od své předchůdkyně, která se zde objevovala pouze během špiček pracovních dnů, však tyto dvě městské části spojuje celodenně a celotýdenně. Mnohem významnějším termínem je 14. prosinec 2008, kdy organizátor systému Pražské integrované dopravy přistoupil k odklonění říčanského svazku kapacitních příměstských linek (381, 382,⁵⁾ 383, 387), dosud vedených přímo po černokostelecké silnici do terminálu Depo Hostivař, ke konečné trasy metra C Háje, které tak začaly městskou linku 267 v relaci Uhříněves – Háje kopírovat, což umožnilo poměrně zásadně omezit počet spojů na ní vedených. Ke stejnému dni je trasa linky 267 upravena do podoby Háje – … – Škola Kolovraty – K Říčanům – Hájová – Nedvězí, přičemž svým prodloužením zcela nahradila zde již od roku 1981 nepřetržitě provozovanou linku 268.

Poslední změna, ovlivňující vedení autobusové linky 267, nastává k 1. září 2012, kdy postihlo autobusové linky v celém hlavním městě spuštění nové, tzv. metropolitní sítě. Jeden z cílů nového systému představovalo též omezení spojů silniční dopravy, jedoucích v souběhu s kapacitnějšími tramvajovými či železničními linkami, přičemž právě městská část Uhříněves, kde již před tímto termínem zastavují vlaky příměstského systému Esko ve špičkách pracovních dnů přibližně každých patnáct minut, je ideálním kandidátem pro další preferenci tohoto druhu dopravy na úkor zbývajících autobusových linek k Depu Hostivař, jež jsou ještě více omezeny. Provedená opatření se však na lince 267 přímo projevují pouze zřízením obousměrného závleku k uhříněveské železniční stanici. Následně je provozována v současné trase Háje – Horčičkova – Sídliště Petrovice – Na Vrchách – Nádraží Uhříněves – Nové náměstí – Uhříněves – Kolovraty – Tehovičky – Škola Kolovraty – K Říčanům – Hájová – Nedvězí. Provoz linky od 30. srpna 2015 doplňují nové vložené špičkové spoje, posilující ji v relaci Nádraží Uhříněves – … – Kolovraty na poloviční interval.

Přestože ostatní linky v uhříněveské oblasti, vzniklé v listopadu 1981, prakticky ihned začaly provozovat místní pobočky národního podniku ČSAD, pouze linka 267 byla od počátku vypravována autobusy pražského Dopravního podniku. Nelze ji však prohlásit za typický příklad spoje, kontinuálně provozovaného jedním dopravcem. Monopol majoritního městského dopravce na této lince končí roku 1992, v jehož průběhu se zde začínají objevovat vozidla dokonce tří různých subjektů zároveň – Dopravního podniku hl. m Prahy, soukromníka Barnoky a ve špičkách pracovních dnů provoz doplňují ještě autobusy ČSAD Benešov. K 1. lednu 1993 jsou pro nízkou kvalitu poskytovaných služeb s dopravcem Barnoky rozvázány všechny smlouvy, přežívající provozy ČSAD se stejného dne sdružují pod ČSAD Ingsped. Do skupiny privátních přepravců, podílejících se na provozu linky 267, se ještě 1. dubna 1993 přidává živnostník Milan Bado, k 30. srpnu 1993 však společně s ČSAD Ingsped jeho angažmá na lince 267 nadobro končí a linka nadále zůstává Dopravnímu podniku.

¹⁾ – "Uhříněves" do výčtu zařazena jen pro přehlednost, ve skutečnosti právě zastávku Uhříněves míjí
²⁾ – odpovídá přibližně současným zastávkám Sídliště Petrovice
³⁾ – nyní zastávka Nové náměstí
⁴⁾ – nyní zastávka Hněvkovského
⁵⁾ – velmi těsně před daným termínem bylo rozhodnuto o "zkušebním" ponechání linky 382 na původní trase k Depu Hostivař, k jejímu definitivnímu odklonění na Háje došlo až k 8. březnu 2009