Autobusová linka 117 po většinu dvacátého století představovala základní komořansko-modřanský spoj k návazné dopravě do centra Prahy, a dlouhou dobu se vyznačovala podezřele stabilním vedením, které neovlivnila ani výstavba modřanských sídlištních celků či postupné rozšiřování hlavního města. Razantní zásah tak přineslo až zprovoznění nové rychlodrážní tramvajové tratě v závěru devadesátých let, ale ani to neznamenalo definitivní tečku za jejím pražským městským provozem.

Spojení Modřan s osídlenějšími částmi Prahy po dlouhá léta zajišťovala především plavidla, užívající splavné části řeky Vltavy, avšak průmyslová revoluce a rozvoj průmyslu, zejména potravinářského (např. modřanský cukrovar), přivedly do této příměstské obce ještě v 19. století železnici, na které se doprava cestujících ve směru do Prahy zahájila již v březnu 1882. Prvorepubliková silniční doprava pak spočívala především v návozu cestujících pouze k tehdejším konečným tramvají v Podolí, respektive v Braníku, přičemž se provoz v této relaci stal též předmětem zájmu mnoha soukormých podnikatelů, vyvíjejícím činnost v tomto odvětví, které příhodně doplňovaly autobusové spoje Československých státních drah.

Zcela první linkou Elektrických podniků, která kdy vjela na katastr samostatné obce Modřany, se 4. dubna 1931 stala prodloužená linka L, vedoucí z Braníka po staré komunikaci kopírující vltavské nábřeží přes Hodkovičky až do Modřan na tehdejší konečnou Modřany, ulice Jiřího z Poděbrad, nacházející se přibližně v prostoru dnešní zastávky K Vystrkovu. Její provoz ale neměl dlouhého trvání, již 13. února 1933 došlo k úplnému zastavení provozu linky. Příčinou se stal nový zákon č. 198/1932 Sb., který obnovoval tzv. potravní daň, ukládající povinnost odvádět státu 30 % daň z veškerého jízdného ze spojů, překračujících hranice obce, přičemž závažnou se stala skutečnost, že z této daně již nebylo možné udělit žádnou výjimku. Provoz drážních a soukromých linek do Modřan však zůstal zachován.

Přestože se linka L z Braníku později na scéně opět objevuje, je dále vedena směrem skrze Hodkovičky na Lhotku a proto ji lze považovat za předchůdce pozdější linky 121, avšak s obsluhou Modřan poté neměla téměř nic společného. Po zmírnění podmínek výběru tzv. potravní daně je ale umožněno od 1. června 1936 zřídit další autobusovou linku X, vedenou ve známé trase Braník, ledárny – Cukrovar Modřany – Modřany, Jiřího z Poděbrad. Přitrž tomuto provozu učinila až protektorátní léta a válečná omezení provozu, což se projevilo zkrácením linky do středu Modřan k místní radnici k 1. dubnu 1942, a později, dne 23. března 1943, na Tylovo (dnešní Obchodní) náměstí. Přes všeobecný nedostatek pohonných hmot a dalších provozních prostředků však přeprava cestujcích do modřanských továren zůstávala pro chod státu nezbytnou, a tak k úplnému přerušení provozu došlo prakticky až na samotném konci války dne 4. března 1945.

Autobusy, označené písmenem X, pak cestující znovu svezly až 3. června 1945, stále pouze v omezeném rozsahu jen na Tylovo náměstí. Na opětovné prodloužení k modřanskému cukrovaru si pak veřejnost musela počkat do 1. prosince 1947, odtud je to však jen kousek do konečné zastávky Komořany, kam vozy této linky dojely 8. května 1950. Na katastru tehdy samostatné obce Komořany však toto obratiště neleželo (a neleží dodnes), ačkoli z něj pěší docházka nebyla nikterak dlouhá, a pro nejbližší okolí představovala linka X jediné spojení veřejné dopravy – autobusy místních odnoží ČSAD začaly přes Komořany vést až po roce 1959 a nejbližší železniční stanice se nacházela v Modřanech¹⁾.

Při příležitosti plošného přeznačení městských autobusových linek, které proběhlo k 31. prosinci 1951, obdržela dosavadní linka X nové číslené označení 117 za zachování stávající trasy. Ta došla poměrně zásadní úpravy dne 29. září 1958, kdy došlo k rozvětvení linky – ke stávající trase do Komořan přibyla větev, vedoucí do konečné zastávky Baba III – tato konečná zastávka sice odpovídá dnešnímu Násirovu náměstí, ale mezitím se uskutečnily rozsáhlé změny sítě komunikací v přilehlé oblasti, a je tedy prakticky nemožné celou tehdejší trasu dnes zrekonstruovat.

5. září 1960 zahájil provoz nový, dosud sloužící přestupní terminál Nádraží Braník, umožňující pohodlný pohyb mezi tramvajemi, městskými autobusy a příměstskou železnicí, na což reagovaly též autobusové linky, ukončení v obratišti Ledárny²⁾, přesměrováním do tohoto obratiště, linku 117 samozřejmě nevyjímaje. Nedávno zřízená větev na Babu III se ze spoje 117 odebrala k 21. lednu 1966 a ke stejnému datu obsluhu této oblasti převzala změněná městská linka č. 106. To však na necelých třicet let představovalo poslední trvalou změnu trasy, další, v jistém smyslu definitivní změnou, linka 117 prošla až 26. září 1995, kdy se v souvislosti s otevřením nové tramvajové tratě do Modřan a rozsáhlých změn autobusových linek v oblasti trvale zrušila.

Jistý negativní průvodní efekt zprovoznění nové tramvajové tratě představovalo výrazné omezení autobusových spojů, směřujících ke stanicím metra linek B (Smíchovské nádraží) a C (Budějovická, Kačerov). To se nejmarkatněji projevilo zejména v jižní části modřanského sídliště, představující zejména osídlení okolo východního konce tehdejší Kolarovovy ulice, kde byly před změnami cestujícím nabízeny autobusové linky č. 153 a 210 na Smíchovské nádraží společně s kapacitní autobusovou linkou č. 190, vedoucí na Budějovickou. Všechny tři linky však ukončily provoz a kromě tramvají a tangenciálního spoje 165 tedy místní obyvatelé neměli příliš bohatý výběr. Po několika intervencích městské části Praha 12 je tak od 1. července 1996 zavedena "nová" autobusová linka označená tehdy neobsazeným číslem 117, vedoucí v trase Kačerov – Nemocnice Krč – Tempo – Přírodní – Sídliště Libuš – Levského – Poliklinika Modřany.

Linku zpočátku provozu obsazovaly kloubové autobusy v nepříliš atraktivních intervalech, které např. v červnu 1997 činily 15 minut v ranní a odpolední špičce a 20 minut v dopoledním sedle a večer, v nadcházejícím prázdninovém provozu se pak v odpolední špičce prodloužily na jednoduše zapamatovatelných 18 minut, dopoledne a večer dokonce na 30 minut. O víkendech linka v této podobě již nevyjížděla. K poměrně zásadnímu omezení však došlo k 14. únoru 1998, kdy jednak kloubové vozy nahradily autobusy standardní délky, a dále byl zcela zrušen večerní provoz. Bez nadsázky lze konstatovat, že v této podobě linka nadále pouze přežívala.

Poslední trvalá změna trasy tvořila součást rozsáhlého souboru změn tras autobusových linek v celé jihovýchodní oblasti hlavního města, které proběhlo 1. září 2009. Jednou z těchto změn představovalo zrušení tehdejší linky 199, což ale znamenalo úplné opuštění zastávky Čechtická, proti čemuž se tvrdě ohradila městská část Praha 4. Poněkud nekoncepčně a bez návaznosti na předchozí směrování cestujících se tak tento bod obsloužil převedenou linkou 117, jejíž trasa nově vedla přes zastávky Kačerov – Nemocnice Krč – Čechtická – Přírodní – Sídliště Libuš – Levského – Poliklinika Modřany, avšak rozsahem provozu ani četností spojů se zrušené lince 199 rozhodně nemohla rovnat.

Definitivní "hřebík do rakve" pak nastal při spuštění tzv. metropolitní sítě autobusů, které se uskutečnilo 1. září 2012. Již mnoho měsíců dopředu se dalo předpokládat, že tato linka v současnosti tvrdě neoblíbeného charakteru, provozovaná pouze v pracovní dny se značně nízkým počtem spojů, nemá naprosto žádnou šanci přežít totální linkovou revoluci v celém hlavním městě, a naopak ráda poslouží jako další položka ve výčtu zrušených linek, jejichž vysoký počet tak mohl být předkládán nezasvěceným osobám jako "úspora". Proto tak došlo k jejímu trvalému zrušení, přičemž ve své trase nebyla nijak nahrazena, a ani její spoje se nijak nepřevedly na žádné souběžné či jinak podobné autobusové linky.

Celková reorganizace linkového vedení pražské autobusové sítě, která proběhla 15. října 2016, úspěšně linku 117 do ulic hlavního města navrátila. Nově vytvořenou linkou vzniká několik dříve neexistujících spojení, zároveň dochází k obsloužení více lokalit, v nichž částečně nahrazuje jiné, přesměrované či jinak upravené, autobusové linky. Ve své nové trase, Poliklinika Budějovická – Nádraží Krč – Nad Havlem – Nemocnice Krč – Sulická – Novodvorská – Čechtická – Nové dvory – Cílkova – Sídliště Lhotka – Družná – Tyršova čtvrť – Obchodní náměstí – Na Havránce – Poliklinika Modřany – Čechova čtvrť, je v provozu celodenně a celotýdenně. Dopravcem na lince zůstává i po jejím obnovení Dopravní podnik hl. m. Prahy, který na všechny její spoje plánovaně vypravuje midibusy.

¹⁾ – Dnešní fyzicky stále existující železniční stanice Praha–Modřany, nicméně pro osobní dopravu se nepoužívá a pravidelné vlaky, vedené na trati 210, stanici bez zastavení projíždí.
²⁾ – Branické ledárny ukončily svůj provoz již roku 1954, příčinou jejich zrušení bylo postupné spouštění nové vltavské kaskády, kvůli které se na Vltavě nadále prakticky vůbec nevyskytoval žádný led.