Autobusová linka 144 působila v systému pražské městské hromadné dopravy postupně ve dvou různých variantách, které se sice navzájem odlišují zejména lokalitou svého působení, naopak z hlediska funkcí, k jejichž plnění byla zřízena, by se však rozdílné znaky hledaly o poznání náročněji. V obou podobách, v nichž se vyskytla, vyrážela na exponované spojnice panelových sídlišť se středem města, ale o necelé desetiletí později jí vždy učinilo přítrž zřízení, respektive prodloužení pražského metra, které vozbu zátěže na dané relaci z většiny převzalo.

Masivní propagace provázela slavnostní zahájení provozu nové linky 144, které se uskutečnilo 5. listopadu 1966. V pravidelném provozu, který se od 7. listopadu uskutečňoval každý všední den, obsluhovala trasu Novodvorská – Výzkumný ústav A. S. Popova¹⁾ – Výtoň – Václavské náměstí. Za zvláštní pozornost stojí, že se jedná o úplný výčet všech zastávek na lince se nacházejících. Nově zřízená linka, již lze bez nadsázky označit za rychlíkovou, tak nabízí čerstvě vybudovanému sídlišti Novodvorská, dosud závislému pouze na stávajících lokálních linkách 106 a 121, atraktivní spojení přímo do vnitřního města. Pro neustále se zvyšující zájem o tento autobusový spoj je již k 9. dubnu 1967 rozsah provozu rozšířen i na období víkendů.

Jedním z nejzávažnějších problémů pražské hromadné dopravy z přelomu šedesátých a sedmdesátých let představovalo nežádoucím přetěžování linek překryvné sítě, mezi něž lze zařadit i námi sledovanou linku 144. Za účelem jejich částečného uvolnění je k 1. únoru 1971 přistoupeno ke zdražení jízdného na linkách tohoto druhu na dvojnásobek, zároveň u nich pro jasnější odlišení dochází k přeznačení do nové číselné řady 200 – 299, přičemž linka 144 samozřejmě nezůstává výjimkou a ke zmíněnému termínu je beze změny trasy přečíslována na svůj ekvivalent, číslo 244. S novým označením nastal stav, kdy první cifra číselného označení linky zároveň udávala jízdné v korunách, které u základních linek řady 100 činilo 1 Kčs, u překryvných linek 2xx dvě koruny a u nočních linek řady 300 rovné 3 Kčs.

Úplné tarifní odlišení překryvných linek, stejně tak jako vydržování vlasní číselné řady, určené výhradně pro tento druh spojů, však nemělo dlouhého trvání. V souvislosti se zprovozněním prvního úseku pražského metra, I.C Sokolovská – Kačerov, došlo jednak ke sjednocení tarifu, který byl změněn na nepřestupný s jednotnou sazbou 1 Kčs, a dále k výraznému omezení překryvné sítě autobusových linek – některé byly zcela zrušeny, jiné svou trasu značně změnily, a zbylé exempláře téhož druhu pouze změnily své číselné označení zpět do stovkové řady. Právě pro relaci, kterou dosud obsluhovala autobusová linka 244, však v novém systému již nezbývá místo, a tak je k 9. květnu 1974 zcela zrušena.

Přestože již následujícího dne, 10. května 1974, znovu vyráží linka 144, svou trasou, Nádraží Braník – Vinutá²⁾ – Novodvorská – Sídliště Krč – Tempo, v níž může jen teoreticky svážet několik málo místních obyvatel, kteří na své cestě před metrem upřednostňují přestup na tramvaje v Braníku, příliš vysokou popularitu nezíská, což se prakticky ihned projevuje na jejích provozních parametrech. Zatímco těsně po svém znovuzavedení poskytovala své služby v celodenním a celotýdenním režimu, již 1. července 1974 je její provoz omezen pouze na špičky pracovních dnů, a přesně o rok později, 1. července 1975, je bez náhrady (nedochází k žádné posile či přesměrování stávajících linek) trvale zrušena.

Hlavní město však o číslo 144 nezůstává ochuzeno příliš dlouho. K životu ho opět přivádí osidlování severopražského sídliště Bohnice, které se zatím nachází nepříjemně daleko od všech kapacitnějších kolejových prostředků hromadné dopravy, a je tak nejprve obsluhováno rychle zaváděnými linkami, směřujícími zprvu ke stanici metra Sokolovská, které ale vzápětí následuje spoj, jedoucí přímo do centra města, jemuž je přiděleno momentálně volné číslo 144. Od 5. dubna 1976 tak autobusy tohoto označení obsluhují trasu Náměstí Krasnoarmějců³⁾ – Revoluční – Dopravní podniky⁴⁾ – Dělnická – Podhajská pole – Sídliště Bohnice, jih⁵. Pozornost opět upoutává úsek mezi zastávkami Dělnická (odpovídající přibližně současné zastávce Argentinská) a Podhajská pole, který linka 144 projíždí bez zastavování v dalších nácestných zastávkách, čímž znovu nabízí místním obyvatelům výrazně rychlejší spojení ke středu Prahy.

Výrazně blíže Severnímu městu přibližuje metro dokončení úseku III.C Sokolovská – Fučíkova, v jehož důsledku je k novému terminálu městské, příměstské i dálkové autobusové dopravy Fučíkova od 4. listopadu 1984 odkloněno či zkráceno větší množství okolních autobusových linek, námi sledovanou linku 144 samozřejmě nevyjímaje. Nadále je tak provozována v trase Fučíkova – Kuchyňka – Vychovatelna – Ke Stírce – Dunajecká – Bohnice, Nisa⁵⁾. Kromě zřetelného zkrácení v centrální části města je vhodné poukázat i na zřízení nácestných zastávek mezi Holešovicemi a Bohnicemi, čímž linka zcela, a nyní již definitivně, ztrácí svůj zrychlený charakter, a přeložení trasy v oblasti sídliště Bohnice z dřívějšího vedení přes Lodžskou a Čimickou do ulice Na Pazderce.

Koncem léta 2002 dochází v důsledku ničivých povodní, které postihly hlavní město, k dlouhodobému výraznému přerušení provozu metra v celé jeho centrální části, přičemž náhradní dopravu v maximální možné míře zajišťovaly zvláštní či odkloněné pravidelné spoje povrchové dopravy. Trasa metra C, vedená v nápadném souběhu s pražskou Severojižní magistrálou, se zdá být přímo určena pro snadnou náhradu prodlouženými autobusovými linkami, a tak je dočasně od 19. srpna 2002 až do 19. října 2002, společně s dalšími radiálními linkami ze Severního města (102, 152, 175, 187, 200) prodloužena až do trasy Pražského povstání – Vyšehrad – I. P. Pavlova – Muzeum – Hlavní nádraží – Florenc – Vltavská – Argentinská – Jankovcova – … – Sídliště Bohnice, po obnovení provozu na dalším úseku trasy C je mezi 19. říjnem 2002 a 18. listopadem 2002 vedena "pouze" v úseku Florenc – Sídliště Bohnice.

Během září téhož roku je též během víkendů 14. 9. + 15. 9. 2002 a 21. 9. + 22. 9. 2002 výjimečně trasa C provozována jen mezi stanicemi Roztyly a Háje, svazek náhradních autobusových linek, potažmo tedy linka 144, je tak veden v již skutečně pozoruhodné trase Roztyly – Kačerov – Budějovická – Pankrác – Pražského povstání – … – Sídliště Bohnice. K dalším krátkodobým výlukám trasy C, které si vynucují prodloužení této linky jižním směrem, je přistoupeno o víkendech 16. 8. + 17. 8. 2003, 23. 8. + 24. 8. 2003, 29. 11. + 30. 11. 2003 (linka 144 prodloužena až na I. P. Pavlova) a 15. 5. + 16. 5. 2004 (linka 144 prodloužena až na Florenc). Od května 2004 již nebylo při krátkodobých plánovaných výlukách trasy metra C přistupováno k prodlužování běžných autobusových linek, náhradní dopravu tak nyní zajišťují pouze zvláštní autobusové linky náhradní dopravy.

Přestože se ještě koncem 80. let uvažovalo o budoucím pokračování trasy C z Holešovic severním směrem táhlým pravým obloukem přes sídliště Bohnice, kde by samozřejmě došlo i k vestavění stanic, realizace se tento záměr nedočkal, a skutečné prodloužení v podobě úseku IV.C1 Nádraží Holešovice – Ládví se Bohnicím pouze přibližuje novou stanicí Kobylisy. Linka 144 je od 26. června 2004, obdobně jako ostatní bohnické autobusové linky, upravena do současné trasy Kobylisy – Pískovna⁵⁾ – Dunajecká – Poliklinika Mazurská. Po tomto termínu docházelo pouze k drobnějším úpravám, spočívajícím pouze ve zřizování nácestných zastávek (Na Pazderce) či změnám provozních parametrů a intervalů v jednotlivých obdobích.

Provoz linky 144 je po celou dobu její existence spjat s autobusy pražského Dopravního podniku, případně jeho předchůdců – není tedy zaznamenáno plánované obsluhování místními provozovnami státního podniku ČSAD, ani žádným ze soukromých dopravců, působících na městských linkách zejména zkraje devadesátých let ve formě subdodavatelů městského majoritního dopravce. Kloubové autobusy se na lince objevují od 1. června 1995, kdy obsazují všechna pořadí linky ve všech provozních obdobích, jejich úplná nadvláda ale končí 30. června 2012, kdy je do autobusů běžné délky převeden víkendový provoz, původně sice pouze na období letních prázdnin, ale ani nový školní rok už linku 144 standardních vozidel nezbavil.

¹⁾ – dnes již zaniklý výzkumný ústav, nacházející se poblíž dnešní zastávky Jílovská
²⁾ – zastávka až roku 1993 přejmenována na Psohlavců
³⁾ – Náměstí Krasnoarmějců je dnešní Palachovo náměstí, avšak přilehlé zastávky nesou název Staroměstská.
⁴⁾ – prostor současného terminálu Vltavská
⁵⁾ – pozdější názvy Bohnice, Nisa; Nisa; Poliklinika Mazurská